Lukáš 11:23 … „Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“
Jan 15:2 … „Každou mou ratolest, která nenese ovoce, (Otec = vinař) odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“
Milí spolubojovníci a spolupoutníci –
V současnosti probíhají na světě mnohé boje a konflikty, jak mezi lidmi, skupinami lidí či národy lidí. Mezi ty nejvýraznější patří agrese Ruska na Ukrajině a boj Izraele s palestinským hnutím Hamás v pásmu Gazy. Ať už jsme přímí účastníci určitého konfliktu nebo jen jeho pozorovatelé, obvykle se přidáváme na stranu jednoho či druhého. Je ale také dost možné, že z různých důvodů chceme zůstat neutrální a nemáme vyhraněné postoje k danému konfliktu.
Také obě strany zapojené do konfliktu mohou časem najít určité kompromisy, objeví jakousi střední cestu mezi dvěma krajními cestami, když učiní ústupky ze svých postojů a požadavků, které dosud zastávali. Konflikty také mohou po čase zamrznout a přejít do stavu, kdy se ani jedna strana neposouvá kupředu. Status quo, stav beze změn a bez vývoje, pak může trvat třeba i dlouhá léta.
Když jsem se zamýšlel nad našimi duchovními boji a konflikty, nad tím, jak si Boží království razí cestu v temnotách našich životů, jak si Ježíš aktivně činí nároky na naše rozhodování a upřednostňování, uvědomil jsem si, že v těchto bojích nemůže docházet ke kompromisům a že tyto boje nezamrzají a nekončí dosažením nějakého plató, stabilního stavu beze změn.
SOUVISEJÍCÍ – Investice, obětování a láska
Vytanula mi na mysl slova Ježíše, která jsme si dnes četli a která právě mluví o této skutečnosti. Byli to dva úryvky. V tom prvním došlo k situaci, kdy Pán Ježíš vyléčil němého, na což někteří přihlížející prohlásili, že Ježíš „démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů“ (Lk 11:15). Na to Ježíš reaguje tím, že poukazuje na pošetilost představy, že by satan byl sám proti sobě rozdělen – to by to mohl rovnou zabalit, jeho kralování by dlouho neobstálo. S Ježíšem však přišlo Boží kralování, které přemáhá kralování toho zlého. Ježíš je silnější než onen „silný muž v plné zbroji“. Přemohl ho a zbavil jeho zbroje. Ježíš se tedy ostře vyhrazuje proti tomu, že by On dělal se satanem nějaké kompromisy, že by používal jeho sílu nebo vliv. V žádném případě!
Za koho kopeš?
Ale co také hodné povšimnutí, jsou slova, která Ježíš dodává a která upozorňují na fakt, že tak tomu bude i s těmi, kteří Ježíše následují. „Kdo není se mnou, je proti mně;“ říká vážně Ježíš, „kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ (Lk 11:23) Jinými slovy, v duchovním světě jsou jen dva tábory: těch, kdo jsou s Ježíšem, a těch, kdo s Ním nejsou, a jsou tedy proti Němu. První tábor spolu s Ježíšem „shromažďuje“ – což je obraz žní, kdy dělníci snášejí snopy k sobě. To znamená, že to jsou všichni, kdo se spolu s Ježíšem podílejí na Jeho záchranné akci, na sdílení evangelia s tímto světem, neboť evangelium o Kristově oběti za nás a vítězství nad hříchem je tou „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Řím 1:16).
Kdo však s Ježíšem neshromažďuje, ten naopak nějak stojí v cestě, brání a rozptyluje. Proto také, jak dál vysvětluje Ježíš, když z člověka vyjde nečistý duch, buď se v něm usadí a usídlí Duch Boží, Duch svatosti a pravdy, nebo se vrátí ten nečistý duch a přivede s sebou jiné, horší než je sám (Lk 11:24-26).
Co se týče Krista a Jeho kralování, nelze být neutrální. Nelze najít kompromisy mezi tím, co nabízí satan, tento svět a hřích v nás, a tím, co dává a čím vládne Pán Ježíš v nás. Podobně hovoří Písmo o tom, že nelze sloužit dvěma pánům, či o tom, že nelze být zároveň přítelem světa i přítelem Boha. Každým naším rozhodnutím, každým upřednostňováním něčeho oproti něčemu jinému, vyjadřujeme svou příslušnost k jednomu, nebo druhému táboru.
SOUVISEJÍCÍ – Halloween, Dušičky a Reformace aneb konec léta, ne však Boží milosti
Pozor, i tím, že přiznáváme, že naše minulá rozhodnutí byla Bohu nevěrná nebo neupřímná, vyznáváme svou přiléhavost do tábora Ježíše Krista! Neboť to není tábor sebeospravedlňujících se lidí, kteří se považují za dokonalé; naopak, je to tábor lidí, kteří (někdy bolestně) poznávají, že padají, selhávají, nestačí, nedosahují, a že proto niterně potřebují Boha, Jeho milost, Jeho oběť, Jeho spravedlnost, Jeho sílu, Jeho trpělivost, Jeho pokoru, Jeho láskou přetékající srdce.
Satan nabízí člověku jen parodii na to všechno, co dává Ježíš a co je skutečné. Nespokojte se tedy s pouhou napodobeninou…
Ještě s tebou neskončil
Druhý úryvek, na který jsem narazil a který rozproudil celé toto rozvažování, byla Ježíšova řeč o vinné révě v Janovi 15. Náš Pán se tam přirovnává ke kmeni, nás připodobňuje k ratolestem, větvičkám, které jsou k němu připojené a z něho čerpají všechno, co potřebují, aby žily a nesly ovoce. A Otec Bůh, jako vinař, „každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ (J 15:2)
Z toho je patrné, že jsou opět jen dvě možnosti a my, jakožto ratolesti, si nemůžeme říct, že náš aktuální duchovní stav, který se projevuje tím, jaké neseme zrovna určité ovoce – ovoce Ducha, tedy lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, atd. – že tento stav je jakýmsi zamrzlým, ustáleným stavem, se kterým je už Bůh hotovo a spokojen. Nikdy nejsme „pacientem ve stabilizovaném stavu“; Bůh na nás stále maká!
Větvičky, které jsou pevně přimknuté ke Kristu a již nesou ovoce, Bůh pročišťuje a prostřihává, aby jejich úroda byla ještě hojnější. Někdy se nám možná zdá, že už jsme dosáhli maxima a že nás už Bůh „nechá na pokoji“ a bude nám už vše vycházet a šlapat jako po másle. Jenže to je jen zdání! Jak bychom mohli víc a dál růst v lásce, radosti či trpělivosti, kdyby Bůh nezasahoval do našich životů, nekladl nám do cesty další zkoušky a výzvy, které vyžadují a prověřují právě lásku, radost či trpělivost od Něho!? S Bohem nelze čekat dosažení „status quo“; jsme jako nedokončená dálnice, stále „ve výstavbě“.
Přátelé, v úvodu jsem vás nazval spolubojovníky a spolupoutníky. To mělo svůj smysl. Ano, jsme spolubojovníci: společně s Kristem v srdci bojujeme proti bezbožnosti a povýšenosti člověka, stavíme se proti všemu, co ovládá tento věk tmy, v Boží zbroji se stavíme na odpor pokušením a lákadlům, hasíme ohnivé šípy toho zlého, pohotově sloužíme evangeliu pokoje.
A jsme také spolupoutníci: společně s Kristem v srdci nestojíme na místě, neohlížíme se jako Lotova žena za tím, co kvůli Pánu opouštíme, neuhýbáme před výzvami, které nám Otec předkládá, aby budoval naši důvěru a naději v Něho.
Jsme v boji bez kompromisů; jsme na cestě bez dlouhých prodlev. Vydržme v Kristu!
Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 25. listopadu 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
10 Komentáře
pavel v
Jako teorie je toto kázání vynikající, ale je tak obecné, že je pro praxi nepoužitelné. Co se například myslí tím, že „hasíme ohnivé šípy toho zlého“? Ježíš řekl, že nelze současně sloužit Bohu i mamonu. V tomto článku je však tvrzení, že „nelze být zároveň přítelem světa i přítelem Boha“. Jak souvisí „tento svět“ a „mamon“? Je opravdu tento svět v opozici vůči Bohu? Ztotožňování viditelného, hmotného světa se zlem je důležitým rysem gnosticismu. Hmotný svět je takto pokládaný za říši temnoty, kterou stvořila nižší božská bytost. Protikladem je nadkosmický svět, kde sídlí Nejvyšší Bůh, který je nepoznatelný a nepochopitelný. Křesťané však věří, že svět je dílem přímo Nejvyššího |Boha a že Bůh si své dílo neoškliví.
Karel Krejčí
Patrně jste si pane Pavle zamiloval tento svět. Ovšem, nejste nepochybně výjimka, nýbrž naopak, jeden z mnoha. A pokud jste finančně dobře situován, svět nabízí mnoho možností, jak si prostřednictvím těla můžeme užívat všeho kolem nás. Dokonce už se jeví čím dál reálnější uskutečnit i soukromý „výlet“ do kosmu.
Pokud ovšem jste křesťan a čtete Bibli, tak jistě víte, jak skončil Šalamoun. Byl největším boháčem té doby, opravdu měl a mohl mít vše, co svět v té době nabízel. Ale když ho nakonec vše unavilo, stejně došel k poznání, že všechno je marnost. Smutným paradoxem je, že naprostá většina lidí zdaleka nedosahuje Šalamounových finančních možností, jeho postavení a moci a přesto tento svět milují stejně jako on. Ba co víc, jsou jím omámeni a stali se jeho otroky. Kdy už se Vám konečně otevřou oči a pochopíte marnost tohoto světa? Copak Písmo o tom nepodává jasné důkazy? Jak a proč jej tedy čtete?
pavel v
Pane Krejčí,
stále operujete výrazem „tento svět“. Já mám určitou představu, co měl Ježíš na mysli, když o této věc mluvil a ta vyplývá z následujícího textu:
33Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“
34„Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš.
35„Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“
36Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“
37„Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát.
„Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“
Zde tedy Ježíš říká, že není králem v politickém (silově mocenském) slova smyslu (ale je králem v tom, že lidé se mu podřizují dobrovolně). Výraz „tento svět“ zde sám o sobě nic neznamená.
Co vy si představujete pod pojmem „tento svět“. Hmotu? Lidi, kteří nevěří v posmrtný život? Mocenské vztahy mezi lidmi? Něco jiného?
Lumír A
Jakubův 4:4 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
1) Tento svět – je hmotný svět, tato realita, kterou podle naší jedinečnosti a originality vnímáme a podle toho reagujeme a
která nám především vrací to, co do ní vložíme. Oko za oko, zub za zub.
2) Ježíš Kristus se jednoznačně vyjadřuje, že Jeho říše je jiného druhu a narodil se proto, aby oznámil pravdu o této říši –
království. Je logické, že má na mysli Boží království, které je protikladem tohoto světa. Evangelium je Dobrá zpráva o
způsobu vyjití z tohoto padlého světa do Božího království. Co je na tom nejasného?
Petr K.
Dovolím si krátké vysvětlení k tomu, co chápu pod větou, že „hasíme ohnivé šípy toho zlého“. Ten obrat, jak asi víte, je z listu Efezským 6:16, kde Pavel (ten apoštol 😉 popisuje Boží zbroj. A je to „štít víry“, který nám umožňuje uhasit ohnivé střely toho Zlého. Chápu pod tím útoky Božího nepřítele, které používá odnepaměti, kterými zpochybňuje Boží slova, Boží pravdy, Boží sliby, kterými zatemňuje a převrací Boží hodnoty. Například se mi děje něco nepříjemného a už slyším satana, který tvrdí, že mě Bůh nemá rád, že jsem upadl v nemilost, že ode mne odvrátil svou tvář, apod. Nebo si všimnu bohatých a zajištěných kolem sebe a slyším satana, jak naznačuje, abych i já věnoval víc času něčemu výdělečnému. Nebo když jsem lidmi odmítán a zavrhován za svůj hřích, tak ten Zlý si přisazuje a tvrdí, že jsem prostě zavržený budižkničemu a bylo by lepší, kdybych vůbec nebyl. Je to víra, která se chápe Božích slov a slibů a pevně je svírá — ta hasí tyto výpady a ataky. Možná přidáte vlastní příklady a zkušenosti…
Jiří Kouba
Svět není jen hmota. Zlo přece mívá nejen hmotný, ale i duchovní a duševní rozměr. Proto nemůže nikdo otupovat ostří biblického prohlášení poukazem ke gnozi. Tento „svět“ je systém. Systém, který je charakterizován – a ani toto není vyčerpávající způsob – slovy z 1 Janovy 2:16-17: Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa. . Tím není řečeno, že definice světa se těmito třemi vyčerpává, jeho částí je i Boží stvoření – dobře stvořené, avšak padlé – které místo Bohu slouží zmíněným žádostem. A dále je o tom řečeno:“A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky.“ Tenhle zápas o to, o co usilujeme, je úkolem na každý den.
pavel v
Svět byl stvořen Bohem. Bůh ho posoudil větou: Bylo to dobré. Nemůžeme tedy o jeho díle tvrdit, že je zlé. Naopak, když pozorujeme krásu světa, můžeme v ní zahlédnout genialitu jeho Stvořitele. Jestli je ve světě něco ošklivého, je to jen lidské jednání: sobeckost, závist a pýcha (povyšování se nad druhého člověka – touha po moci). Jestliže se v písmu mluví o „tomto světě“, rozumí se tím pohanský svět, kde se sobeckost, závist a pýcha považují za přirozené (normální). A naopak, kde se milosrdenství považuje za bláznovství.
Je tedy obrovským nedorozuměním zavrhnout hmotný svět a všechny jevy jako zlé. Tak například sex není něco zlého. Zlé je cizoložství, což je zrada. Zlý není ani alkohol. Zlá je přemíra alkoholu a následná změna člověka v tyrana. Zlé není dbát o vlastní krásu. Zlé je vyhazovat peníze za zbytečný luxus, jehož cílem bývá vyvolat závist.
V našem kuturním okruhu alespoň formálně jsou sobeckost, pýcha a závist považovány za negativní vlastnosti. Ve společnosti sice jsou extrémisté, kteří hlásají pýchu (rasismus, nacionalismus) i sobeckost (stát se má starat jen o „naše lid“). Věšina lidí se však za sobectví a pýchu stydí. Náš svět (naše kutura) možná leží ve zlém, ale jen částečně. Vždyť média propagují altruismus (milosrdenství) a lidé přispívají.
pavel v
Svět se stále vyvíjí – proces stvoření světa pokračuje. Člověk byl stvořen podle Božího obrazu a podílí se tak na stvořitelském Božím díle – především v oblasti ducha. Dokud byli lidé divochy, jejich jednání bylo diktováno emocemi (vášněmi). V primitivních lidských společnostech je zločin z vášně mnohem častější než v naší kultuře. Společenství divochů ve státě Papua Nová Guinea, což je jakýsi skanzen doby kamenné, žije v permanentní válce.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
zbrojení, války a vyvolávání strachu, to je nejúčinnější byznys. Žádná Papua Nová Guinea, ale nejmodernější stíhačky …