Pokud po přečtení nadpisu kroutíte hlavou, čtěte prosím dál. Pokud patříte mezi ty, kterým lezou na nervy koledy, které v obchodních centrech vyhrávají už pár týdnů, děsí vás, že se blíží okamžik, kdy budete muset nacvičovat s dětmi z besídky vánoční scénku, a při představě pečení deseti druhů cukroví, mytí oken a nakupování tuny dárků vás jímají mdloby, čtěte ještě chvíli. A jestli jste naopak nad starostmi Vánoc povznesení, dárky nekupujete, úklid neřešíte a cukroví je stejně nezdravé, dejte mi šanci přesvědčit vás o tom, že i vánoční atmosféra může mít něco do sebe a není vždycky na škodu.
Jedná známá na Facebooku začátkem září sdílela fotografii z obchodu, kde už prodávali vánoční výzdobu. Moje maminka se vždy velmi pohrdlivě vyjadřovala o tom, že se v říjnu zahalují obchody do sněhu a barevných řetězů a snaží se vybudit vánoční atmosféru. Můj manžel často říká, že Vánoce jsou vlastně svátkem obchodníků, kdy všichni doufají, že letošní tržba bude lepší než ta loňská.
Když jsem byla mladší, celá tahle předvánoční atmosféra mě nechávala celkem klidnou. Těšila jsem se na dárky (ty stejně nebyly dřív než na Štědrý den) a zbytek dění kolem se mě prostě netýkal. Nechtěla jsem se stát součástí předvánočního „vyšilování“, ale zároveň k mému srdci nedoléhala důležitost toho, co si o Vánocích jako křesťané máme připomínat.
Změna nastala asi před osmi lety. Šla jsem jednou večer domů, byl teprve listopad, temné nebe a hvězdy, z nedalekého obchodního centra se ozývaly koledy. „Narodil se Kristus Pán, veselme se…“ Dovnitř i ven proudily bezmyšlenkovitě davy lidí, které vypadaly, že je text písně nezajímá, chtějí nakoupit a rychle domů. Najednou mě zaplavil slavnostní pocit, že já přece vím, jak to celé bylo a proč se to děje. Vím, co se blíží, co si budeme za pár týdnů připomínat. Vím, jak to ovlivnilo celé dějiny, miliony lidí. V ten moment mi přišlo, že to je přece událost, kterou bychom si mohli připomínat celý rok, nejen pár měsíců nebo týdnů předem. Vždyť narození Ježíše Krista změnilo svět. Změnilo mě, když jsem poznala, že můj život nemá smysl, pokud ho budu žít bez něj.
Pro děvče z Evropy i vězně v Zambii
Žijeme v rychlé době plné nejistot. Sociální sítě, média, dostupnost informací, tlak na výkon už od školních let, vysoké náklady na život, věci kolem nás se často mění. Člověk potřebuje v životě jistotu, něco, co zůstává stejné navzdory okolnostem.
V době, ve které se odehrálo moje „vánoční prozření“, jsem zrovna hledala novou práci. Byla jsem z toho už unavená, docela ve stresu, měla jsem dojem, že se mi nic nedaří a všechno se mi sype pod rukama. Měla jsem nějaké zdravotní potíže, moje služba ve sboru se nijak zvlášť nerozvíjela, prostě období k ničemu.
Během toho chladného listopadového večera mi Bůh připomněl, na čem vlastně záleží. Ať jsou okolnosti mého života jakékoliv, jeho věrnost je věčná. On je se mnou v každém okamžiku života, ať se mi daří, nebo nedaří. Ví, co jsem prožila, a ví, co mě čeká. Z hlavy mi nespadne vlas, aniž by o tom on nevěděl. A stejně jako ví všechno o mně, ví to i o někom jiném na druhém konci světa. Já, děvče ze střední Evropy, čínský rolník, pastevec ovcí na Novém Zélandu, profesor na Harvardu, obchodník v Rusku, vězeň v Zambii – všichni pro něj máme stejnou hodnotu, v Betlémě se totiž narodil pro každého z nás.
Chci si společně se žalmistou připomínat „divy, které Hospodin vykonal, jeho znamení a rozsudky jeho úst“ (Ž 105,5). V chaosu každodenního života je někdy tak snadné zapomenout, co všechno pro nás Hospodin učinil. Mám malé děti, a i když vím, jak důležité je číst si Bibli a modlit se, někdy je to tak těžké. Chci si ale stále stavět před oči důležité pravdy, chci si připomínat, jaký je Bůh, jak působí v mém životě. Jeden z mých oblíbených veršů z Bible je ze Židům 13,8: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i navěky.“ I když selhávám, nejsem vždycky vzorná, poslušná… Ježíš Kristus je stejný, on se nezměnil. Nezměnila ho staletí ani lidské snahy předělat si ho, jak se zrovna hodilo.
Možná si během čtení říkáte, že tohle není žádné senzační odhalení. Každý křesťan přece ví, že se Ježíš narodil v Betlémě pro každého z nás, že nás miluje, že se o nás stará, že je všemohoucí, vševědoucí. Ano, je to tak. Jenže se nám může stát, že v tom shonu všedních dní (a zvláště hektickém předvánočním čase!) zapomeneme na základ našeho života.
O Ježíši nechtějí ani slyšet. Jen o Vánocích…
Před osmi lety jsem se rozhodla změnit svoje smýšlení o předvánočním čase. Nechci se soustředit na shon a nervozitu, ale chci využít každé příležitosti k tomu, abych si připomněla události staré víc než 2000 let.
Když jdu domů unavená a vleču nohy za sebou, vzpomenu si na Marii, která se pár dní před porodem nejspíš také už jen vlekla. Když je mi zima při čekání na autobus, myslím na pastýře, kteří se snažili zahřát u ohně. Když se zrovna cítím nepohodlně a nepříjemně, přemýšlím nad tím, jaké by to asi bylo, rodit své první dítě v chlévě na slámě. Když slyším v obchodech známé koledy, říkám si, jak dokonalý musel být andělský chór na pláních za Betlémem. Když mám dojem, že se věci nedějí podle mých plánů a přání, vzpomenu si na Josefa, který zjistil, že jeho snoubenka je těhotná (a s ním tedy ne). Když prožívám nejistotu z budoucnosti, vidím mágy, kteří vyšli za hvězdou – nevěděli, kam jdou a co přesně najdou, a jejich cesta trvala déle než pár dnů či týdnů.
Každého z nás by asi napadlo mnoho situací, kdy se ony známé biblické události nápadně podobají naší dnešní realitě. Není to divné, vždyť to byli lidé jako my, jen neměli elektřinu, internet a frčel trochu jiný módní styl. Měli své starosti, radosti, obavy a strachy.
Když dnes vidím vánoční výzdobu v říjnu, už to ve mně nevzbuzuje znechucení, ale připomíná mi to, že se blíží okamžik, kdy si bude celý svět připomínat narození Spasitele. Ladím se do slavnostní nálady radostného očekávání a plní mě tichá radost, že znám tajemství oslavy Vánoc. Chci využít toho, že lidé jsou ve vánočním čase otevřenější, a říct jim, proč se Vánoce vlastně slaví. Mám hodně příbuzných, kteří Ježíše neznají a během roku o něm nechtějí ani slyšet. Vánoce jsou ale výjimka. Každý rok jim posílám přání, kde píšu, co se o Vánocích stalo. A párkrát už jsme na to mohli při osobním setkání navázat.
Přeji všem, které Vánoce děsí už teď, aby se mohli těšit z toho, co si budeme připomínat. A těm, kteří mají Vánoce „na háku“, aby se jim dobrou zprávu o Spasiteli dařilo šířit těm, kdo ho neznají. Protože „nám, nám narodil se“!
Autor: Štěpánka Krišicová Foto: Pixabay – ilustrační
Článek vyšel v prosincovém čísle Života víry s tématem Boží přítomnosti. O Vánocích si připomínáme toho, který má jméno Immanuel (Bůh je s námi). Přesto někdy máme pocit, že jsme se od Boha vzdálili a potřebujeme se do jeho přítomnosti vrátit. Jak nastavit mozek na vnímání Boha? Jak se vypořádat se smogem v našem mozku a „zhasnout“ okolní rušivé vlivy? Je Bůh s námi stále, nebo musíme jeho přítomnost hledat? Jak můžeme „vidět, co činí Otec“?
Inspirativní postřehy k tématu přinášejí Karolina Limrová, Marek Bužga a Jiří Unger.
Poslední číslo tohoto roku přináší také rozhovor s Danielou Novákovou. Maminka současného předsedy Rady CB vzpomíná na dětství v křesťanské rodině v době totality a sdílí zkušenosti ze své rodiny na pozadí významných událostí v dějinách Československa. Mluví také o práci v nadaci na podporu domova pro seniory a o jistotě spasení, kterou našla až po sedmdesátce.
Vánoční atmosféru doplňuje také úvaha Tomáše Dittricha nad obrazem Petra Brandla.
V časopise dále najdete reportáž z komunity Bétel, která pomáhá lidem se závislostmi začít nový život, a kromě setkání s Ježíšem také v sobě objevit nečekané řemeslné dovednosti.
Za historií písně Amazing Grace a osudy námořníka a otrokáře Johna Newtona vás zavede virtuální rozhovor, na aktuální téma nadcházejících prezidentských voleb se zaměřuje článek Petra Kobylky.
Pestrou mozaiku článků doplňuje téma pro mladé o hranicích ve vztazích („Nešahej na mě, když se mnou nechodíš!“), povídka s Sherlockem Holmesem a soutěžní křížovka. Nechybí ani příběhy čtenářů, kreslený vtip Pavla Bosmana, zprávy o dění u nás i ve světě či oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Kromě „klasické“ verze lze Život víry předplatit i v digitální podobě, tedy ve formátu PDF a v audioverzi (MP3).
Navíc nyní probíhá soutěž pro předplatitele – kdo si časopis předplatí to konce prosince, může vyhrát knihy podle vlastního výběru.
Toto číslo lze zakoupit i samostatně – na papíře, v PDF i v MP3.
