Mi 7,9

Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
L 24,30-31

Souvislost krátkého Micheášova slova je krušná. Přepadly jej obavy, že nastane situace, kdy nebude možné spolehnout se na přítele a bude třeba podezřívat i bližního. Dokonce připouští i možnost, že syn bude s chutí tupit otce a nepřítel nebude daleko, nýbrž přímo ve vlastním domě. Takový rozklad, navzdory mnohým hrozivým znamením, si nepřipouštíme ani my v této době. Pro Micheáše takové hrozby nebyly důvodem, aby se přidal na stranu narůstajícího bezpráví. Byly pro něho spíše naléhavým podnětem k zorientování se, je-li ještě někde světlo, ve kterém se objeví obrysy opravdové pravdy a práva, které jej dokážou nést v čase, kdy se k životu probouzejí všelijaké temnosti a ničemnosti. O co lépe jsme na tom my, když víme, co do našeho světa natrvalo umístil Boží Syn, Vykupitel.
Pane Ježíši, Synu Boží, děkuji, že mohu otevírat oči a vidět tvé světlo; děkuji, že nemusím lpět na všem křivém, ale mohu vidět tvou spravedlnost a tebe jako Pravdu všeho života.

L 24,1-12 * Ko 1,15-20