Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a vhodili ho do jámy, v níž byli lvi. Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, kterého stále uctíváš, vysvobodí.“ Da 6,17
Jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
2K 4,9
Je to dramatický příběh, možná více pro samotného krále než pro tu jámu lvovou samu. Před očima máme královo slovo k Danielovi u jámy se lvy. Na krále i Daniela byla vymyšlena past a král se do ní chytil. To ho zarmoutilo, protože postižen měl být budoucí správce celého jeho království, Daniel. Pro krále nebylo cesty zpět. Východiskem bylo přání a následně i naděje, že „tě tvůj Bůh, kterého stále uctíváš, vysvobodí.“ Onen pohan moc stál o to, aby se Danielův Bůh prokázal jako mocnější než šelmy. Daniel v té chvíli moc nemluvil. Možná v předjímce věřil v to, co se s všeobecnou platností potvrdilo později. Že slabé jsou nejen dvounohé nebo čtyřnohé šelmy, ale že i z nekompromisní a nemilosrdné hrozby existuje cesta. Cesta připravená všem, kdo Boha milují!
Můj dobrý Bože, dej mi sílu vzdávat ti čest a radovat se z tvé moci.
L 24,36-47 * Ko 1,9-14
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
