Následující dialog je převyprávěním mimořádného celosvětového online modlitebního setkání, které uspořádalo Lausannské hnutí v Europě. Na svých stránkách to zveřejnil evangelikální magazín Christianity Today.
Angela Tkačenková:
Moje matka vstoupila do mého pokoje uprostřed noci. „Začala válka.“
Žiji v Sumy, ukrajinském městě s asi 250 000 obyvateli, které leží poblíž ruských hranic. Před týdnem můj manžel trval na tom, abych vzala naše děti a matku a evakuovala se. Zatímco my jsme se dostali do Spojených států, on zůstal doma.
SOUVISEJÍCÍ – Michael Brown: Ruský útok na Ukrajinu není naplněním proroctví z Ezechiela
Ve čtvrtek jsem okamžitě začala propadat panice. Co se děje v Sumy? Kde je můj manžel? Je v bezpečí? Když se mi konečně podařilo s ním spojit, řekl, že se probudil až za zvuků raket. Když se pokoušel opustit město, dostal se do zácpy. V telefonu jsem se dívala na fotky dlouhých kolon u čerpacích stanic a lidí, kteří spí ve stanicích metra, a četla jsem vládní prohlášení, které zakazuje mužům ve věku od 18 do 60 let opustit zemi. Uvidím ještě svého manžela? Kdy? A co moje 93letá babička, která je úplně sama… a co moji kolegové… moji přátelé… náš dům…
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Přes den jsem se snažila to všechno zvládnout. Odpoledne jsem se připojila k mezinárodní modlitební výzvě organizované Lausannským hnutím, která se pořádala v reakci na válku. Když se mě zeptali, jak se mám, rozplakala jsem se. Byla jsem nahněvaná. Cítila jsem se zrazená, zlomená a převálcovaná Ruskem. Všem jsem řekla, že se bojím o svého manžela a o své přátele v Kyjevě, kteří se v tu chvíli modlí, zda by se měli evakuovat.
Pak se organizátor online konference zeptal, zda by se za mě mohl někdo modlit. Můj přítel Alexej se přihlásil. Můj ruský přítel, Alexej.
SOUVISEJÍCÍ – Ruské vojsko rozbombardovalo centrum evangelikálního hnutí na Ukrajině
Alexej S:
Ve čtvrtek ráno jsem se probudil se šokujícím zjištěním, že moje země napadla Ukrajinu. Byl jsem právě v Moskvě na služební cestě, více než 3000 kilometrů daleko od mé rodiny v Novosibirsku na Sibiři. Bylo chladné ráno a já jsem mlčky sledoval zprávy, zatímco jsem se pokoušel snídat. Je strašné, že moje země zahajuje válku proti jiné zemi, kterou jsem navštívil nejméně čtyřikrát nebo pětkrát. Bál jsem se o budoucnost světa a rmoutil jsem pro své ukrajinské bratry a sestry, kteří tam budou žít nebo zemřou v důsledku tohoto rozhodnutí.
Narodil jsem se a vyrostl v Sovětském svazu na Sibiři. Poté, co se SSSR zhroutil, jsem se ve 23 letech stal křesťanem. Slyšel jsem evangelium kázané v matčině rehabilitačním centru. Nalezení víry v Krista pro mě znamenalo víc než přijetí toho, že jsem Boží dítě – bylo to uvědomění si, že mám bratry a sestry po celém světě. Jednou z nich byla moje ukrajinská přítelkyně Angela.
Angelu jsem potkal před sedmi lety na konferenci v Jakartě. Při sdílení evangelia mě zasáhla její smělost. Jedna z jejích iniciativ zahrnovala mobilizaci týmů, aby navštívily noční kluby v různých ukrajinských městech a vedly rozhovory s lidmi, kteří by nikdy nevstoupili do kostela! Od té doby jsme se stali dobrými přáteli a vzájemně se podporujeme ve službě. V roce 2018 přivedla během mistroství světa svůj tým do Moskvy, aby se podělil o evangelium v ulicích města. Tyto vzpomínky se při sledování zpráv z Ukrajiny neustále vracely.
Později toho dne jsem se připojil k modlitební iniciativě Lausannského hnutí a byl jsem vděčný, že je tam i Angela. Bylo srdcervoucí slyšet, čím si ona a další Ukrajinci procházeli. Bylo hrozné slyšet, že jí moje země způsobila tolik osobního utrpení. Když se organizátor hovoru zeptal, kdo by se za Ukrajince chtěl modlil, řekl jsem ano a začal jsem mluvit s Bohem, zatímco jsem plakal.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 16. března 2022 Foto:
