Sešle pomoc z nebe, zachrání mě, potupí toho, kdo po mně šlape. Bůh sešle své milosrdenství a věrnost.
Ž 57,4
Bůh však nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.
Sk 14,17
Autor textu, člověk tvrdě pronásledovaný nepřáteli, si je dobře vědom, že bez Boží pomoci je nadobro ztracen. Okolnosti jej utvrzují v poznání, že zachraňující milost a věrnost jen stěží může hledat u lidí. Od Boha však právě tyto vlastnosti může právem očekávat; projeví se řízením jeho osudu v pravý čas. Bůh je nicméně nejen tím, kdo podává onu pomocnou ruku, je i původcem všeho živého, udržuje celé své stvoření při životě. I my se s moudrým žalmistou odvažujeme doufat v Boží lásku a vyznat:
Víc nežli rodiče je s tebou spřízněn Bůh.
On s tebou zůstává co nebes věčný druh.
(Monodisticha, Daniel von Czepko, přeložil Miroslav Matouš)
Ko 3,5–11 * J 11,11–19
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
