Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam (to je Člověk).
Gn 5,2
Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní!
Ju 2
Na starozákonním příběhu o stvoření světa mne vždy fascinovala pozornost, jakou Stvořitel věnoval Adamovi. Stvořil jej k obrazu svému a svěřil mu zemi i s jejími tvory. I přes tuto mimořádnou velkorysost však Bůh brzy poznal, že Adamovi něco schází. Neměl totiž „pomoc sobě rovnou“ – partnerku, proto Bůh z jeho žebra stvořil Evu. Touha po blízkém partnerském vztahu je člověku vlastní a jen někteří mají vnitřní sílu pro život zasvěcený pouze Bohu. Tento příběh nám však ukazuje také bezbřehou lásku Boha k nám. Lásku, kterou projevil jak v daru stvoření a partnerství, tak i v Ježíši Kristu. V něm ji vyjádřil až do krajnosti, když jej nechal obětovat jako pravého Beránka.
Děkujeme ti, Bože, za tvoji nekonečnou lásku, a prosíme tě, abychom dokázali být v našich rodinách a společenstvích jejím odrazem.
2K 1,18–22 * Za 14,1–11
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
