Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.
Iz 50,10
Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
2P 1,19
V temnotách – třeba v době nemoci nebo nějaké pohromy – se můžeme a máme opírat o svého nebeského Otce. Je to pozvání a zaslíbení dané nám lidem. Co děláme, když se ocitneme ve tmě? Jsme plni beznaděje, nebo se naopak opíráme s důvěrou o Pána – jako povzbuzení pro nás i pro druhé? Nemusíme hledat zdroj tepla a světla nikde jinde než u svého Boha. Jedinečná nabídka. Můžeme se opřít plni důvěry, jistoty a pokoje o něj jako o toho, kdo se nemění – jak úžasné! Připomeňme si s vděčností, kolik takových svědectví jsme už slyšeli. Povzbudíme někoho, aby se opřel o Otce s námi?
Můj nebeský Otče, děkuji ti za radu pro těžké dny a jistotu, že se opravdu mohu o tebe pořádně opřít.
L 13,(1–5)6–9 * Ř 2,1–11 * Iz 1,10–18
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
