Charles Grandison Finney byl americký presbyteriánský duchovní a lídr Druhého velkého probuzení ve Spojených státech. Je také nazýván otcem moderního probuzenectví. Jeho náboženské názory ho rovněž vedly k podporování sociálních reforem jako například zrušení otrocví nebo podpora rovného přístupu ke vzdělání pro ženy a Afroameričany. Noviny Křesťan Dnes budou na pokračování vydávat jeho životní příběh a jeho vyučování o probuzení.
Čtvrtá část
Večer toho dne, který byl vyplněn již tolika zprávami, sešlo se mnoho lidí do modlitebny, ačkoliv žádné shromáždění ohlášeno nebylo. Sál byl přeplněn. Nikdo však, ani farář, se neujal slova. Vtom povstal Finney a vyprávěl, co se s ním stalo a jak uvěřil. Když dokončil, jeden starý právník vstal a tlačil se k východu se slovy: „Myslí to vážně, o tom není pochyby, ale zbláznil se, to je jisté“. A jiný nevěřící muž opustil místnost v takovém rozčilení, že i klobouk tam zapomněl. Finneyovo svědectví způsobilo takový rozruch, že se musela pak konat shromáždění každý večer. Tak to pokračovalo dlouho a obrácených přibývalo.
Od svého obráceni vzpomínal Finney často na své staré rodiče, kteří byli neobráceni a žili jen pro časný život. Vypravil se tedy za nimi. Otec, jenž mu vyšel vstříc, vítal jej slovy: „Jak se máš, Karle?“— „Dobře na duchu i na těle. Ale ty, milý otče, jsi stařeček. Tvoje děti jsou již dospělé ve světě, ale dosud jsem nikdy neslyšel, aby se kdo v mém otcovském domě modlil.“ Starý otec sklonil bílou hlavu a propukl v pláč. „Vím to, Karle, pojď dále a modli se ty,“ pravil přerývaným hlasem. Vstoupil do světnice a když syn políbil matku, poklekli všichni tři nejprve k modlitbě. Po několika týdnech vracel se Finney zpět do Adamsu s lehkým srdcem, neboť otec i matka se odevzdali cele Pánu.
Při návratu viděl Finney, že se zatím v horlivosti povolilo. Kladl velkou váhu na modlitby, a tak zařídil ranní modlitební hodinu. Aby nově obrácení byli přítomni, vstal za úsvitu, prošel celou osadu a budil všecky, kteří by mohli zaspat, dříve než sám šel do sálu. Tyto hodiny byly účastníkům k zvláštnímu požehnání. Finney sám byl v ustavičném modlitebním spojení s Bohem a byl zvláště horlivým na modlitbách za druhé, čímž dosáhl velikých věcí.
Finney kazatelem a správcem sboru
Finneyovi šlo o to, aby mohl kázat, a proto se oddal nejprve řádnému studiu teologickému. Vůči bohosloveckým fakultám byl však předpojatý. Hlásil se u tzv. presbyteria svého okrsku, aby mu byla dána příležitost k bohosloveckým studiím. Byl odkázán na faráře Gale, který jej měl soukromě vyučovat. Po dvou letech pilné práce a modliteb byl v presbyteriu zkoušen a ač nezakrýval svých vlastních názorů, byl přece jednomyslně prohlášen za způsobilého spravovat reformované sbory a sloužit jim evangeliem. Nejprve mu svěřen malý sbor v Ewans Milí.
Kázal pravidelně dvakrát v neděli a třikrát až čtyřikrát v týdnu. Viděl, že si ho církev váží a tu a tam některá duše přichází k poznání hříchů, přece však nebylo pozorovat žádné větší proměny v církvi. Považoval proto za svou povinnost přivésti své členy k určitému rozhodnutí.
Jednou se po kázání obrátil k církvi a pravil: „Vím, že si mých kázání vážíte; k tomu však jsem nepřišel, nýbrž abych získal duše pro Pána. Co by mi pomohlo, abych byl milován a ctěn, kdyby Ten, jenž mne sem poslal, mne zavrhl. Jsem povinen sloužit ze všech sil duším, jimž jde o spasení; každý okamžik věnovaný jiným zájmům je pro mne a pro Boha ztracen.
Nakonec pak pravil: „Chcete-li býti Pánu věrní a Jemu náležeti, řekněte mi to, jestliže ne, povězte mi též své mínění, abych se obrátil napravo nebo nalevo. Nemáte-li poctivého úmyslu státi se opravdovými křesťany a sloužiti Spasiteli, povězte mi to hned, abych nadarmo mezi vámi nepracoval. Doznáváte, že to, co káži, je čisté evangelium a že mu věříte, ale chcete se mu doopravdy poddat? Chcete je přijmout anebo zavrhnout? Uznáváte-li, že vám mluvím pravdu, musíte se této pravdě podřídit. Chcete se doopravdy obrátit? Chcete se rozhodnout pro to, k čemu se cítíte zavázáni?“
Údiv a mocné zaražení bylo vidět na všech tvářích. A Finney pokračoval: „Prosil bych teď ty, kteří se upřímně rozhodli, že se stanou opravdovými křesťany, a kteří se chtějí ihned vůli Boží podrobit, aby povstali. Ti však, kteří se rozhodli Kristu odpírat, nechť zůstanou sedět.“
Nikdo se však ani nehnul. Jeden se díval na druhého, a nikdo nepovstal. Po chvíli pravil Finney zvláštním hlasem: „Tedy jste se rozhodli. Krista a Jeho evangelium jste odmítli. Toho jste svědky jeden druhému a sám Bůh je toho svědkem. Pamatujte na to, že jste se spojili veřejně proti Spasiteli a dali najevo: „Nechceme, aby tento kraloval nad námi.“
Zdroj: jesus.707.cz
Foto: Wikipedia
