Lidská slova jsou znamení, kterým dodává význam a emocionální náboj naše lidské společenství svými vztahy a svou kulturou. Podobně i různé symboly dostávají svou náplň společenskou situací a dobou, ve které jsou vnímány. S vývojem doby, naší kultury a společenské situace, se význam symbolů mění. To je dnes možné vidět na vnímání sovětského tanku, který byl prezentován jako symbol osvobození Prahy na konci války. Tank nezachránilo ani jeho přemalování na růžovo, ale musel pryč. Za totality se nesmělo mluvit o podílu jednotek generála Vlasova na osvobození Prahy od nacistického vojska. Protože dnes je obecně známo, jak se tyto dobře vyzbrojené jednotky náhle postavily proti své dřívější nacistické koalici, začal vadit pomník maršála Koněva jako symbolu osvobození. A to tím více, když se veřejnost postupně dozvídá o jeho roli při krvavém potlačení maďarského protikomunistického povstání v roce 1956, stavby Berlínské zdi (1961) a dohledem nad vojenským průzkumem před invazí do Československa v roce 1968. Dříve symbol Koněvova pomníku nevadil, ale doba se změnila, byla zveřejněna nová historická fakta a symbol začal řadě lidí vadit.
Celá tato problematika naznačuje, že v 21. století je třeba se symboly zacházet s velkou obezřetností. Dnešní evropská kultura je postavena na snaze o maximální toleranci a snaze o dodržování nenásilných způsobů jednání. V Evropě se nepoužívá trest smrti a také fyzické tresty jsou zakázány. Je zde patrná snaha o nenásilné řešení konfliktů, která vyplývá ze zápasu lidstva o zachování míru. Symbolickými příklady se stávají osoby, které nenásilným bojem dosáhly mimořádných úspěchů. Jedním z nich je indický vůdce v zápase proti kolonialismu Mahátma Ghándí a jiným např. protestantský pastor Martin Luther King v zápase o rovnoprávnost barevného obyvatelstva v USA. V dnešní době jsou společensky přijatelné symboly nenásilí, a naopak symboly násilí a útlaku jsou odmítány.
Podobně je dnes jazyk očišťován od výrazů, které postupně získaly konotaci násilnictví, vraždění a působení utrpení druhých. Historii již nemůžeme přepsat, i když i o to se někdy lidé snaží, ale můžeme čistit dnešní řeč. V křesťanské misii je o tom vedena velká diskuse a nejrůznější církevní misie se zbavují jazyka připomínajícího násilí. Jedním ze slov, které je dnes opouštěno je slovo „crusade“ (tažení, kampaň) a „crusader“ (zarytý bojovník, křižák). Tato slova, možná kdysi chápaná zcela jinak, jsou dnes vnímána na pozadí násilných křižáckých výprav do Svaté země. Ve snaze osvobodit Kristův hrob se hrnula do Svaté země vojska, za kterými zůstávalo mnoho utrpení a smrt. Některé misijní společnosti, byť chápaly „crusade“ ve smyslu duchovním, opouštějí od užívání tohoto slova, které má stále jistou negativní konotaci. Lidské slovo totiž nemá pouze svou denotaci – slovníkový význam, ale má také svou konotaci – subjektivní a emocionální význam. Kdo komunikuje, musí si být tohoto faktu v sociální komunikaci vědom. V určitém prostředí je možné některé slovo použít a v jiné skupině obyvatel může stejné slovo působit zranění či vyvolávat hněv.
V poslední době se začalo z misijních dokumentů vyřazovat slovo „target“ (terč, ale také ve významu cíl a plán) a „targeting“ (vybrat si někoho za terč, zacílit na někoho). Slovo, které může být zcela nevinné, ale v určitých kontextech získává konotaci ve smyslu „udělat si z někoho terč“ a „mířit na někoho“. I děti při hře učíme, aby ani hračkou v podobě dětské pistolky nemířily na druhého člověka. Ani křesťané nemají na druhé mířit a dělat si z nich terč. Evangelizaci je možné vyjádřit mnoha jinými vhodnějšími způsoby než připomínat střelbu na terč. Dnes se na příklad přestává říkat, že do nějaké geografické lokality církev přinesla Ježíše. Vždyť Ježíš tam už dávno byl. Vždyť tam už dávno před námi trpěl s trpícími, utlačovanými a umírajícími. Církev tam může pouze přinášet evangelium, lásku, praktickou pomoc a tím zvěstovat Ježíšovu přítomnost. Ježíšova duchovní přítomnost, jako pokračování Missio Dei tam už dávno byla.
Dnes je třeba provádět očistu lidské řeči tak, abychom nesnižovali důstojnost člověka jako Božího stvoření, abychom neodrazovali od svěřeného poselství a abychom se jako církev jasně distancovali od všeho násilí. Historický obraz církve v dějinách přináší na povrch mnoho krásného, povzbuzujícího, ale jsou tam také kapitoly temné, hrůzné a násilné. Žel, historická fakta se již nedají změnit. Jedno ale dnes udělat můžeme. Smíme se distancovat od všeho, co navazuje na násilí a války a třeba je i propaguje. To můžeme zohlednit při psaní různých dokumentů, při veřejných proslovech a vytváření pomníků pro současnou dobu. Naše doba potřebuje symboly jako vzory hodné následování nebo také symboly varovné, které komunikují dnešnímu člověku – „touto cestou už nechoďme, abychom neopakovali chyby minulosti“. Dnes vytvářené a vztyčované symboly by měly mít v sobě poselství, které něco komunikuje i sekulární společnosti. I naše země dnes potřebuje místo symbolů násilí, symboly smíření a očistu jazyka veřejných projevů a homilií. To je možné doporučit všem, kteří hovoří v křesťanských církvích, ve školách, v médiích i v arénách politických zápasů. „Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9 ČSP).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je emeritní předseda Ekumenické rady církví Datum: 28. ledna 2020 Foto: WIkipedie – socha maršála Koněva v Praze
11 Komentáře
Karel Konečný
Historie je, jak říkají historici jednak heroická a jednak obyčejná. Já také místo heroická také říkám naivní. Když pak tu naivitu odsunete, tak za ní máte člověka se svými slabostmi, a k tomu úctu těžko získáte. Je to naprosto přirozené, že všichni vládci, lidři společnosti, jako i církve se vždy snažili zametat své nepěkné věci, jak se říká pod koberec, to dělá skoro i každý člověk, aby jak se říká dobře vypadal. Primitivnost jednání a myšlení, založeném jen na emocích a pocitech, bez logického myšlení, které se studenti mají naučit na školách především, vede k tomu jaká společnost je.
Očišťování řeči od některých výrazů mi přijde zvláštní. Lidé by měli být vzdělaní, a znát význam pojmů, aby dobře věděli, že použití některých výrazů není vhodné, a že se mohou lépe vyjádřit, protože to umí.
Konečný Fr.
Nejsou vhodné, ale používají se. Když přijel po revoluci Havel do Chomutova, tak vystoupil z auto a zeptal se průvodce- Tak v jaképak jsme to zadnici? On to řekl pochopitelně tak jak se to říká. Běda, kdyby to řekl Zeman, to by bylo zase křiku.
Eva Hájková
Ano. Dnešní lidé chtějí žít ve sterilním prostředí, být zbaveni všeho, co by je mohlo nějak rozrušovat, přidávat starosti či dokonce uvádět v nebezpečí. Mladí muži si nehledají manželky, vždyť kolik povinností a nepříjemností by to s sebou přineslo! Raději tráví čas na internetu (https://dvojka.rozhlas.cz/vlivem-porna-klesa-pocet-sexualnich-styku-varuje-sexuolog-petr-weiss-8139720)
Jenom, abychom kvůli korektnosti nebyli nakonec nuceni provádět i „očistu“ Bible, jako se to prý musí dělat v Číně. Vždyť v té knize je tolik obrazů násilí a krve!
Přitom jde všechno nějak vyložit, vysvětlit, porozumět, dokonce i tomu, co je zdánlivě neslučitelné nebo nelogické, jako třeba věta:
„Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.“
Nevzbuzuje strašné vojsko pod praporci také negativní konotace?
Konečný Fr.
V Evropě je patrná snaha o překreslování dějin. Československo osvobodila Rudá armáda a měla nejvíce obětí, pak následují další národnosti a na konci stojí USA, i tak jim patří vděk. V protektorátu kromě vlastenců byli udavači a kolaboranti s nacisty, někteří po válce skončili na šibenici. A teď nějací pohrobci zrádců bojují proti pomníku Koněva. Tito lidé si zaslouží největší opovržení. Je mi jasné, že hodně lidí by si přálo, kdyby nás bývala osvobodila precizní nacistická vojska a ne drbanská Rudá armáda. Ale dějiny nelze přepisovat a fakta jsou nezvratná. Nacisti nás osvobodit nemohli, protože nás chtěli vyhladit jako méněcennou rasu. Symboly násilí jsou důležité, protože jsou za nimi otřesná fakta – Lidice, Ležáky, atentát na Heydricha. Co takhle dát Žižku i s palcátem z Vítkova do šrotu a nechat tam jenom koně, jako symbol pravdy a lásky? Tank měl pochopitelně zůstat na svém místě, pořád lepší než nějaké současné avantgardní zvrhlé umění. A s růžovou se může pokračovat – busta Havla přetřená na růžovo by byl významný umělecký počin – možná by jsme byli na chvíli světoví. Socha Koněva je symbolem násilí, které s velkým množstvím obětí muselo být vynaloženo na zničení nacistů a jejich ideologie, která vedla k holokaustu. Vlasovci byli nacisté, kteří se přidali na stranu vítězů, převlékli kabáty. Maďarské povstání bylo bojem o moc – pokud někdo věšel komunisty, tak druhá strana si to nenechala líbit. Když někdo dělá převrat, musí počítat s následky, stejně jako třeba atentátníci na Heydricha.
Milan
Jen komunističtí zločinci a proruští vlastizrádci a kolaboranti nevidí, že Stalin zavraždil mnohem více lidí než Hitler a to už nemluvíme o Maovi, který je trumfnul o několik nul.
Socha masového vraha, komunistického zločince a krvavého řezníka Koněva je proti českým zákonům. Konkrétně naplňuje paragraf o propagaci fašismu. protože komunismus, jako ještě zvrhlejší a krvavější ideologie patří pod tento paragraf. Neboť tam je „a jiných nenávistných ideologií“ – což komunismus naplňuje téměř čítankově, soudruhu zemandrtálče.
Konečný Fr.
Komunismus chtěl vybudovat svět, kde se budou mít všichni dobře. Zažili jsme ten východní, teď poznáváme tu západní totalitu. Nechápu, když tak někdo nesnáší komunisty, tak jak může být příznivcem EU a obdivovatelem soudružek Merkelové a Leynové. Takže ta idea komunismu byla alespoň pozitivní. Součástí nacismu bylo vědecké učení o nadřazené germánské rase s výsledkem – holokaust Židů. Pak Slované atd. Tohle učení bylo od počátku zvrhlé. Dle Vás byl Koněv masový vrah. Chápu jak jste to myslel. Velel armádě, která zastavila Hitlera a jeho zvrhlou ideologii za cenu obrovských obětí. Těch padlých nacistů bylo také dost – takže on byl jejich vrahem. A nemyslíte si, že to je v pořádku? Stalin vyhrál válku a s tím nic nenaděláte i kdyby jste se postavil na hlavu. Dějiny se dají zfalšovat, ale pravda zůstane pravdou. Další působení Stalina nebylo pozitivní.
Konečný Fr.
Ještě jedna poznámka. EU vydala prohlášení, ve kterém se praví, že Osvětim osvobodily spojenecké síly. A na shromáždění v Jeruzalémě bylo řečeno, že Osvětim osvobodila Rudá armáda, jejímž velitelem byl Koněv. Tak mi přátelé řekněte, kdo má pravdu? Asi někdo lže nebo ve škole nedával pozor a nebo mu ve škole lhali.
Eva Hájková
Je zajímavé, že při napadení Polska Sověty v roce 1939 polští Židé v Jedwabnem tyto vítali jako své zachránce. Poláci je totiž soustavně terorizovali. Za to, že vítali sovětskou okupaci, se v roce 1941 místní lidé Židům pomstili pogromem – upálením více než 300 Židů ve stodole. Pogrom byl pak sveden na Němce.
Konečný Fr.
Ještě dodávám, že Polsko s Hitlerem před válkou uzavřelo smlouvu a slíbilo, že postaví v Polsku pomník Hitlerovi, když vyžene polské Židy do Afriky. V roce 1935 zemřel polský generál Pilsudský a jeho pohřbu se účastnil Hitler a údajně kráčel v průvodu za rakví. Poláci po válce údajně filmové dokumenty zničili a nechtějí se o tom bavit. Myslete si o tom, co chcete, já jsem tam nebyl a na vlastní oči to neviděl.
Eva Hájková
Mimochodem, když je v článku řeč o očišťování, tak jsem si přitom vzpomněla, že Dušan Třeštík napsal kdysi knihu „Češi a dějiny v postmoderním očistci“.
Konečný Fr.
V případě sochy Koněva nejde o kult. Nebýt starosty Koláře, tak by spousta Čechů nevěděla, že nějaký Koněv žil. Sochy vojevůdců vítězných bitev jsou běžné. I geniální vojevůdce by byl absolutně nic bez neznámého vojína. A socha je vyjádřením díků těmto neznámým vojínům, kterých padlo jen při osvobození naší vlasti mnoho, nejvíce sovětských. Dále je třeba si všimnou, že obličej sochy je armádní generál Ludvík Svoboda. To symbolizuje společný boj sovětských a československých vojáků proti Hitlerovi. Křesťané káží o vděčnosti a ta patří nejen Američanům, ale i Sovětům, dnešním Rusům.