Církevní válka nebo škola rozlišování?

Tak jsou toho plné internety a generuje to někdy velmi šťavnaté titulky: „Desítky konzervativců viní papeže Františka z šíření kacířství“ (Česká televize), „Teologové nařkli papeže z kacířství“ (Novinky), „Papež obviněn, že vede katolickou církev do hereze“ (Křesťan dnes), „Shoří papež na hranici?“ (Expres), „Kacíř papež!“ (A2Larm), „Papež je kacíř!“ (Blesk), „Napomenutí papeže: Nelze již mlčet k likvidaci víry a Církve“ (Protiproud).

Církevně-tradicionalistická média či autoři to prezentují jako něco zásadního: „Tisíce naléhavých hlasů“ (Lumen de lumine), „Světový ohlas a význam Synovského napomenutí“ (Gloria.tv), „Velká církevní válka“ (Echo24): „Skutečným adresátem ‚Synovského napomenutí‘ jsou tak budoucí generace a příští papežové, kteří se s dědictvím Františkova pontifikátu budou muset nějak vypořádat“ (Lucie Sulovská), „Correctio filialis de haeresibus propagatis“ (Duše a hvězdy): „Je správné, aby František viděl, že zde jsou lidé, co mu jeho hereze nežerou a není jich málo“ (Ignác Pospíšil)…

O co jde? Vypukla „velká církevní válka“, nebo to je jen nějaká „bouře ve sklenici vody“?

Jde zde o to, že 11. srpna 2017 byl papeži Františkovi doručen dopis nazvaný„Correctio filialis de haeresibus propagatis“ (Synovské napomenutí z důvodu šíření bludů) podepsaný původními 40 signatáři, ke kterým se pak ke dni zveřejnění tohoto dopisu (23. září 2017) připojilo dalších 22 (k dnešnímu dni, 1. října 2017, je na webu dokumentu evidováno 180 podpisů; podrobnější souhrn dokumentu a okolností jeho vzniku najdete ZDE). Při podrobném prozkoumání podpisů je možné zjistit, že mezi nimi není žádný podpis biskupa ve společenství s Římem (jediným podepsaným biskupem je Bernard Fellay, představený tradicionalistického Bratrstva Sv. Pia X., které se svěcením vlastních biskupů i přes nedovolenost tohoto aktu odloučilo od Říma) a že většina ostatních podpisů jsou podpisy filosofů, teologů, duchovních či dalších věřících víceméně napojených na či sympatizujících s tímto tradicionalistickým proudem katolictví v několika zásadních bodech odmítajícím učení 2. vatikánského koncilu. Ve 25stránkovém dokumentu se kromě jiného tvrdí: „Skrze slova, činy a opomenutí a skrze pasáže dokumentu Amoris laetitia Vaše Svatost podpořila přímo i nepřímo (nakolik vědomě nevíme a nechceme posuzovat), následující mylná a heretická tvrzení, propagovaná v církvi jak veřejnou funkcí, tak soukromým činem“ (kompletní text v šesti světových jazycích najdete na ZDE).

Pokud vím, z našich biskupů se k textu vyjádřili zatím dva:

Václav Malý, pomocný biskup pražský: „Je mi smutno, když pozoruji, jak někteří souvěrci u nás i ve světě včetně svěcených osob šíří nelibost vůči papeži Františkovi a obviňují ho dokonce z hereze. Jejich malost vítězí nad snahou pochopit Františkovo upřímné úsilí o církev otevřených dveří. Svědčí to o jejich touze zastavit čas a redukovat evangelium na etiku a právní normy“ (25. září 2017, Facebook biskupa Malého).

Tomáš Holub, biskup plzeňský: „Naštěstí jen 62 z desetitisíců teologů si oproti Písmu myslí, že zákon je víc než milosrdenství (Mt 9,13) Škoda, že to budí tolik pozornosti“ (28. září 2017, Twitter biskupa Holuba).

Již 10. září 2017 však na tento dopis nepřímo reagoval sám papež František, když na setkání s pětašedesáti jezuity během své kolumbijské pastorační cesty řekl:

“Slýchám totiž mnoho komentářů o posynodální apoštolské exhortaci Amoris laetitia, které sice zasluhují respekt, protože je řekli Boží synové, ale jsou pomýlené. Pokud chceme Amoris laetitia pochopit, musíme ji číst od začátku do konce. Počínaje první kapitolou, pak druhou a tak dále…a přitom přemýšlet a také si přečíst, co se řeklo na synodě. Za druhé – někteří lidé tvrdí, že podkladem Amoris laetitia není katolická anebo přinejmenším jistá morálka. V odpovědi na to bych chtěl jasně zdůraznit, že morálka Amoris laetitia je tomistická, velikána sv. Tomáše. Můžete si o tom promluvit s velkým teologem, který je dnes jedním z nejlepších a nejzralejších, kardinálem Schönbornem. Chtěl jsem to říci, abyste mohli pomoci lidem, kteří věří, že morálka je čirá kazuistika. Pomozte jim, aby si uvědomili, že velikán sv. Tomáš vykazuje obrovské bohatství, které nás také dnes dokáže inspirovat. Avšak pouze na kolenou, a to stále…“ (text i širší kontext ZDE).

Proto, než si uděláte vlastní obrázek a než v tom všem začnete vidět něco jako „Velkou církevní válku“ (Lucie Sulovská), nebo než nad tím mávnete rukou jako nad nedůležitým hlasem pouhých „62 z desetitisíců teologů“ (Tomáš Holub), moc doporučuji, abyste si napřed diskutovaný dokument Amoris laetitia sami celý přečetli (oficiální překlad k dostání na ZDE, pracovní překlad k dispozici elektronicky na ZDE).

Pokud k tomu chcete najít nějakou přístupovou cestičku ve formě souhrnu, velmi doporučuji např. článek Aleše Opatrného „Přehledně o dokumentu Amoris laetitia papeže Františka“ (ZDE), pokud se chcete trochu vyznat v diskuzích po vydání dokumentu, doporučuji článek slovenského jezuity Jaroslava Rindoše „Exhortace Amoris laetitia a její recepce“ (ZDE).

Ale nakonec – proč chodit za kováříčky, když můžeme přímo za kovářem, papežem Františkem? Není totiž pravda, že papež na volání po jasném slově k výkladu dokumentu Amoris laetitia nijak neodpověděl. Během letu z ostrova Lesbos 16. dubna 2016 papež František na otázku novináře („Jsou zde nové konkrétní možnosti, které před zveřejněním postsynodálního dokumentu nebyly, nebo nejsou?“) odpověděl toto: „Mohl bych říct: ‚Ano, a tečka.‘ Ale to by byla strohá odpověď. Doporučuji vám všem, abyste si přečetli prezentaci, kterou učinil kardinál Schönborn, který je velkým teologem. Je členem Kongregace pro nauku víry a zná dobře nauku církve. V této prezentaci se nachází odpověď na váš dotaz.“ Proto velmi doporučuji se podívat především na tuto prezentaci vídeňského kardinála, českého rodáka a dominikána Christopha Schönborna (ve slovenském překladu je k dispozici ZDE), kterou můžeme považovat za jakýsi oficiální, autorem doporučený klíč k četbě celého dokumentu.

Později pak, když se rozhořely diskuze o praktické aplikaci dokumentu v různých regionech, papež František ve svém dopise argentinským biskupům z 5. září 2016 okomentoval tato „Základní kritéria“ aplikace 8. kapitoly Amoris laetitia z pera argentinských biskupů takto: „Tento text dokonale vyjadřuje smysl osmé kapitoly Amoris laetitia. Neexistují jiné výklady…“ Proto zájemce o odpověď na otázku, jak lze doporučení uvedené v Amoris laetetia uvést do praxe, odkazuji právě na tento dokument argentinských biskupů, ve kterém papež vidí autentickou aplikaci svého Amoris laetitia (opět ve slovenském překladu k dispozici na ZDE).

Teprve poté je čtenář dostatečně „vyzbrojen“ k tomu, aby si sám udělal obrázek, o čem vlastně ona současná mediální bublina je či není…

A třeba také skrze tuto četbu objeví hluboké povzbuzení i pro jeho vlastní osobní či rodinnou situaci. Vždyť, jak řekl kardinál Schönborn při své prezentaci:

„V Evangelii gaudium papež František řekl, že si máme vyzout opánky před svatou půdou toho druhého (EG 169). Tento základní přístup se prolíná celou exhortací. Je také nejhlubším motivem pro další dvě klíčová slova: ‚rozlišovat‘ a ‚doprovázet‘. Tato slova se nevztahují pouze na ‚takzvané neregulérní situace‘ – papež František zde zdůrazňuje ono ‚takzvané‘ – ale platí pro všechny lidi, pro každé manželství, pro každou rodinu. Všichni jsou opravdu na cestě a všichni potřebují ‚rozlišování‘ a ‚doprovázení'“ (srov. slovenský překlad ZDE).

Autor: Petr Hruška, farář Římskokatolické farnosti Cheb, Zdroj: farnostcheb.cz Se souhlasem autora.

Ilustrační foto: Pixabay