„Bůh mě přivedl zpět k sobě, když jsem byl na dně.“
„Bůh mi pomohl vzdát se drog, alkoholu a porna.“
„Bůh mě zbavil hněvu.“
„Znovu jsem našel radost.“
Poté, co jsem (Kyle) šestnáct let vedl službu pro vysokoškoláky v našem místním sboru, mi tyto ručně psané příběhyo obrácení a radikální životní proměně studentů generace Z vehnaly slzy do očí. Napsali je na konci školního roku 2023 jako svědectví o tom, co Bůh za uplynulý rok vykonal v jejich životech.
Stovky delších příběhů zaplavily nástěnku. Ale to nebyl jediný malý zázrak. Na posledním letošním setkání nás bylo víc než na prvním. Začali jsme s třemi sty studenty a skončili se čtyřmi sty. To se nikdy nestává. Na podzim letošního roku se to stalo znovu: na naše první setkání dorazilo 500 studentů, další týden jich bylo 600. To se nestává.
SOUVISEJÍCÍ – „Předmětem veškeré touhy se vám stává uctívání“: studentova rekapitulace osm měsíců po probuzení v Asbury
Ale stalo se. A není to jen náš případ.
Když mluvíme s duchovními vedoucími služeb pro vysokoškoláky a pastory od San Franciska po Jacksonville, od Billings po Atlantu, od Washingtonu po Dallas, víme, že nejsme jediní. Někteří vyzývají k opatrnosti před vyvozováním unáhlených závěrů. Není toto doba odcírkevňování, dekonstrukce a rostoucího počtu lidí „bez vyznání“? Ale údaje neodpovídají skutečnosti a my nechceme, aby církev opomíjela, co se možná děje.
Po probuzení v Asbury na jaře loňského roku se zdá, že Duch svatý připravuje duše statisíců dospívajících a mladých dospělých k probuzení. Jedná se o generaci, o které se opakovaně hovoří jako o nejméně náboženské vůbec.
Může to znít jako něco nemožného, ale jak výstižně řekl Ježíš: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha“ (Lukáš 18,27). Suché kosti ožívají. Otázkou je, zda budeme otevřeni působení Ducha a připojíme se k němu.
Proč je generace Z připravena na duchovní probuzení?
Generace Z je duchovně hladová. Okolnosti posledních tří let – globální pandemie, nespočet masových střeleb, války, kontroverzní volby, prudká inflace a četné skandály ohledně zneužívání – to vše vedlo k hledání vlastní identity a smyslu a vyvolalo touhu někam patřit.
Generace Z touží po věcech, které jim prázdné, vyprahlé chrámy sekularismu, konzumu a celosvětových médií nemohou dát. Může je dát pouze Ježíš.
SOUVISEJÍCÍ – Chcete zasáhnout svět? Evangelizujte církev
1. Izolace během pandemie vyvolala touhu po sounáležitosti.
Před pandemií 45 % generace Z trpělo silnou osamělostí, což z této generace činí nejosamělejší generaci v amerických dějinách. A po pandemii? Rok v izolaci od přátel a školy ji dramaticky zhoršil. Harvardská studie zjistila, že 61 procent lidí ve věku 18–25 let pociťuje „skličující osamělost“. Celostátní průměr byl 36 procent.
Na vysokých školách to slyšíme z první ruky každý týden: generace Z je zoufale osamělá. Studenti zoufale touží po hlubokých vztazích. Nechtějí jen přátele. Nechtějí jen někam patřit. Touží po naprosté sounáležitosti a přátelství.
2. Rozčarování z neschopných, manipulativních a pokryteckých vůdců vyvolává hlad po upřímných, pokorných a transparentních vedoucích.
Americká generace Z nemá ráda Donalda Trumpa stejně jako mileniálové. Joe Biden se jim nelíbí více než kterékoli jiné generaci. Shodují se na tom, že vláda a většina státních představitelů selhává. Za posledních pět let viděli prezidenty, sportovce, celebrity, církevní představitele, novináře a pedagogy, kteří se nakonec ukázali být tyrany, podvodníky, lháři nebo násilníky. Už je to unavuje.
Proto asi není překvapením, že generace Z nereaguje kladně na má nejvýmluvnější kázání, ale především na ta, ve kterých jsem upřímný ohledně svého vlastního života a nedostatků. Touží po vůdcích, kterým záleží více na transparentnosti než na jejich image a kteří se vyznačují upřímnou pokorou spíše než touhou zapůsobit.
3. Všudypřítomná úzkost vyvolává touhu po hlubokém pokoji.
Už před pandemií byla generace Z nejúzkostnější generací v amerických dějinách. Před šesti lety Jean M. Twengeová napsala, že generace Z „stojí na pokraji nejvážnější krize duševního zdraví za několik posledních desetiletí“. Pandemie její předpovědi potvrdila. Zatímco celosvětová míra depresí a úzkostí vzrostla v tomto období o 25 %, u generace Z došlo k nárůstu o 33 %. Nyní se pouze 45 procent příslušníků generace Z označuje za duševně zdravé.
Studenti, se kterými trávíme čas, touží především po vysvobození z depresí a úzkostí. Touží po pokoji, který převyšuje veškeré porozumění a který dokáže utišit vody chronické úzkosti.
SOUVISEJÍCÍ – Věnujte se duchovní službě dětem. Je to důležitější, než si myslíte
4. Digitální sebeprezentace a sebezdokonalování vyvolávají touhu po opravdové upřímnosti bez předsudků.
Generace Z strávila roky svého života tím, že do světa promítala upravené a filtrované verze sebe sama. Naučili se přetavit svou identitu do digitálních značek na míru, jejichž hodnota se odvíjela od lajků a sdílení. Nesli tíhu digitálního božstva: musíme sami sebe utvářet online. Studenti mi říkají, že tato sebeprezentace a sebezdokonalování jsou vyčerpávající. Hluboce touží po přátelství, kde je v pořádku nevypadat dokonale, neznít dokonale a nebýt dokonalý.
5. Nedostatek sounáležitosti vyvolává hlad po zdravých institucích, kde by generace Z mohla najít své mentory.
Generace Z chce být vedena, ale neví, jak se seznámit se staršími lidmi. Pouze menšina z nich má skutečné mentory. K tomuto mezigeneračnímu propojení obvykle dochází v institucích, ale generace Z byla z velké části vychovávána mimo instituce. Jejich rodiče (generace X) byli vůči institucím cyničtí. Jejich generační předchůdci, mileniálové, je dekonstruovali. Podle ředitele společnosti Springtide Joshuy Packarda se generace Z o instituce většinou nezajímá.
Na první pohled to nevypadá jako dobrá zpráva. Nedostatek zájmu je však lepší než naprostý cynismus. Výzkum společnosti Springtide naznačuje, že pokud budou církve záměrně podporovat mezigenerační vedení a vztahy, generace Z nebude muset překonávat žádné zábrany vůči institucím. Jinými slovy, generace Z dají církvi šanci, pokud starší členové církve budou dělat to, k čemu je Ježíš vyzývá – vytvářet učedníky.
Generace Z touží po věcech, které Ježíš udílí prostřednictvím své přítomnosti a lidí: sounáležitost, pokorné vedení, pokoj, hluboké přátelství a mezigenerační vedení.
Když o tom přemýšlíme, vrací nás to k ilustraci Božího Ducha, kterou Ježíš předložil zmatenému starci: Duch je jako vanutí větru (Jan 3,8). Samozřejmě jde o slovní hříčku – „Duch“ a „vítr“ jsou v řečtině i hebrejštině homonyma, ale nejen to. Stejně jako nemůžete vidět vítr, nemůžete vidět ani Ducha. Můžete však vidět, čím vítr pohybuje: prach, listí nebo vlny. A tak je to i s Božím Duchem. Vidíte ho tehdy, když v někom působí.
V generaci Z vidíme, jak se víří prach, listí se čeří a vlny šumí. Má hlad. Musíme spojit své hlavy, srdce a ruce pro tuto Boží věc.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Kyle Richter a Patrick Miller Překlad: Tomáš Zálešák Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 8. listopadu 2023 Foto: Pixabay – ilustrační