Milí přátelé a šiřitelé pokoje – blaze vám!
Před pár dny jsem měl doma na stole vytištěný článek, kde se v titulku mluvilo o „krizi na Ukrajině“. Moje žena to náhodou zahlédla a na papírek, který mi pak položila na stůl, napsala: „Nejde o krizi, ale o válku!“
Ne, nejsem z těch, kteří by se vyhýbali používání slova „válka“ k popisu konfliktu na Ukrajině. Slovníky a encyklopedie udávají různé definice války, např. válka je „organizovaný ozbrojený konflikt mezi státy, národy nebo mezi třídami uvnitř státu“ (občanská válka). Tuto definici války jistě skutkovou podstatou naplňuje to, co se v současnosti děje na Ukrajině.
SOUVISEJÍCÍ – Válka na Ukrajině – Vítězství je u Hospodina
Nicméně, tento konflikt, tuto válku, můžeme označit i slovem „krize“ – například v tom smyslu, že dochází k humanitární krizi, ke krizi ve vyjednávání, které selhává, ke krizi národní identity (co definuje národ – viz otázka „Jsou historicky Ukrajinci Rusové, nebo naopak?“), atd. Důležité pro nás křesťany je ale také to, že válku můžeme chápat jako krizi i v tom původním biblickém smyslu slova krize. Řecké krisis, ze kterého slovo „krize“ pochází, totiž znamená „soud“.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Krize je soudem
Ano, každá krize je soud v tom smyslu, že při krizi – tak jako na soudu – dochází k vydávání zjevného svědectví o tom, co bylo dosud skryto, a tím tedy i k oddělení či odseparování „zrna od plev“. Jinak řečeno, v každé krizi se ukazuje „kdo je kdo“, „kdo si na co jen hraje“, „kdo komu věří“, „kdo na co skutečně spoléhá“, „co je komu tím nejdražším“, atd. Skryté věci se odhalují v čase krize. Odkrývají se a ukazují před očima lidí (to ovšem jen velmi zlomkovitě a neúplně), ale hlavně se vše odkrývá před očima Boha. Všechno jsou to jakoby střípky, které nakonec budou poskládány a představeny ve chvíli, kdy každý z nás vstaneme před soudem Krista, až On přijde jako Král ve své slávě a zasedne k Poslednímu soudu.
SOUVISEJÍCÍ – Symbolika 12ky – Bůh koná i skrze nás
V každé krizi, a tedy i v každé válce, je člověk souzen, a dochází tedy k zápasu o duši člověka. Válka není jen soubojem armád, kdy můžeme na mapě sledovat jejich územní postup či ústup. Boží pohled ve válce je zaostřen spíše na každého jednotlivce – je „zazoomován na makro“. Válka je krizí, kdy každý – ať až důstojník, voják, civilista nebo politik – svádíme vnitřní boje a zápasíme se svými strachy a nejistotami, úzkostmi a pochybnostmi, hodnotami a prioritami. Válka je doba, kdy se ukazuje pevnost toho, čemu kdo věříme a v co doufáme, a je to proto i příležitost vše případně přehodnotit – ještě totiž nejde o ten „poslední“ soud, o poslední krizi!
Vnitřní krize důležitější těch vnějších
Zatímco boje na frontě jsou krizí a konfliktem vnějším, dochází při něm k obrovskému počtu minikrizí a konfliktů uvnitř. Jistě, pohled světa je zaměřen spíše na postupy a řešení vnějších konfliktů; Božím prvořadým zájmem je však postup a řešení vnitřních konfliktů v našem nitru.
Možná se divíte, proč tomu tak je. Proč Bohu záleží víc na řešení krizí u jednotlivců než na osudu celých národů? Národní zájmy jsou přece nadřazeny nad blahem a osudem jednotlivce, nebo ne? Krutovládci jako Stalin či Hitler by s tím jistě souhlasili. Ale Bůh se dívá z perspektivy věčnosti, pro kterou člověka stvořil. Jak to napsal spisovatel C. S. Lewis ve své knize ‚K jádru křesťanství‘: „Trvá-li život člověka pouhých sedmdesát let, pak je stát nebo národ důležitější než jednotlivec. Pokud má však křesťanství pravdu, je jedinec důležitější, neboť je věčný.“
Válka je tedy zápasem o národ a národní identitu, o to, kde budou vést hranice toho kterého státu. Ale Bůh ví (a teď i my), že to všechno je jen dočasné a pomíjivé, kdežto zápas o blaho, či běda, duše každého člověka je otázkou, jejíž odpověď sahá až na věčnost. Slovy Ježíše: „Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši?“
Zápas Jákoba
Podívejme se krátce na dva známé biblické případy intenzivního vnitřního zápasu, mimořádné niterní krize, usilovného boje se strachem a pochybnostmi. Ten první, který jsme si četli z knihy Genesis, kap. 32 a 33, se týkal Jákoba. Jak známo, Jákob kdysi podvedl svého bratra Ezau a lstí ho připravil o jeho prvorozenecké požehnání. Proto před bratrem uprchl do ciziny a po mnoho let se s ním nestýkal. Teď, když už měl Jákob velkou rodinu, služebnictvo i početná stáda bravu a skotu, vracel, aby se s bratrem usmířil. Ten k němu vyšel vstříc se čtyřmi sty muži.
Na mapce vidíme oblast, kde mělo k setkání dojít. To je však pohled na ten vnější konflikt, ke kterému se schylovalo. Ale ta vnitřní krize už dávno probíhala a narůstala uvnitř, v duši Jákoba. Čteme: „Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň.“ (Gen 32:8) Jákob se bál setkání s bratrem, jelikož měl obavy z toho, jaká bude jeho reakce. Posílal napřed služebníky se stády jako dary na usmířenou pro svého bratra. I když měl ujištění od Boha, že se nemusí bát vrátit se do své země, že se Bůh postará, aby se mu dobře vedlo, Jákob bojoval s pochybnostmi a strachem. Když se pak v noci se svými ženami a dětmi přebrodil přes potok Jabok na druhý břeh, dál od osudového setkání, jeho obavy ho začaly pohlcovat a přemáhat.
SOUVISEJÍCÍ – Mluvení v jazycích – dar k budování v lásce
A tak tam došlo k tajemnému zápasu Jákoba s Bohem, zápasu, který Jákob nevzdal, nepustil se a žádal o požehnání. A to také dostal, stejně jako nové jméno, které ho od té doby chara-kterizovalo: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ (Gen 32:29) Zápas s Bohem přitom není zápasem proti Bohu, ale spíše zápasem s pochybnostmi, strachem a beznadějí na jedné straně a důvěrou, odvahou a nadějí v Bohu na straně druhé. A že Jákob obstál, vidíme hned vzápětí, když nechává ženy a děti za sebou a sám jde vstříc svému bratru… a osudu.
Jákob a Ezau usmířeni!
Zápas Ježíše
Druhý biblický případ niterního zápasu, bezpochyby té největší vnitřní krize, kterou kdy kdo z lidí zažil, byl zápas Ježíše v Getsemanské zahradě na úpatí Olivové hory. Název Getsemane znamená hebrejsky „olivový lis“, a vskutku tam byla Ježíšova duše „smutná až smrti“ (Matouš 26:38), sevřená úzkostí, pod takovým vnitřním tlakem, který by nikdo z nás neustál. Schylovalo se totiž k vyvrcholení Ježíšova poslání: nevinný Boží Syn měl být ještě té noci zatčen, mučen a druhého dne ukřižován. Ba co víc, měl na sobě na kříž odnést i všechny naše hříchy, zakusit místo nás spravedlivý Boží hněv, sejmout z nás prokletí Zákona, proti kterému jsme se my provinili.
Není divu, že v zahradě „Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.“ (Lukáš 22:44) Doslova, byl „v agónii“, zažíval vnitřní muka. „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž Tvá vůle se staň.“ (Lukáš 22:42)
Ježíšův zápas o naplnění Boží vůle byl v něčem podstatném jiný, než všechny naše niterní krize. Ježíš nebojoval o svou duši, ale v sázce byla spása našich duší! Ježíš bojoval své krize za nás. Zažil soud a odsouzení místo nás, a všem obstál. Porazil náš hřích, porazil náš strach, porazil naši smrt. Vstal z mrtvých a dodnes udílí a sdílí svého Ducha s každým, kdo Mu věří. S Duchem Ježíše, Duchem svatým, dokážeme obstát i my v našich vnitřních krizích, konfliktech, bojích.
Bůh a člověk usmířeni!
Naše zápasy o duši
Všichni bez výjimky jsme součástí války, která probíhá na Ukrajině, a také jejích důsledků, těch okamžitých – jako je uprchlická vlna či rostoucí ceny surovin – i těch dlouhodobých. Při tom všem ale probíhá v každém z nás také vnitřní zápas o duši:
Jak se vypořádáme s nenávistí vůči agresorům nebo vůči lidem, kteří s námi nesdílí naše chápání probíhajících událostí?
Jak se vypořádáme s nejistotou a obavami spojenými s naší budoucností?
Jak se vypořádáme s touhou soudit a nálepkovat druhé, aniž bychom znali všechny souvislosti?
Jak se vypořádáme s riziky spojenými s nezištnou pomocí neznámým lidem?
Právě teď dochází ke krizím, k soudům, chvílím, kdy můžeme tak jako Ježíš před Pilátem „vydat svědectví pravdě“. Soud začíná od Božího domu, od křesťanů, jako jsme my! Ale nebojte se, Ježíš je s námi. Jen v Ježíši je naše jistota, náš pokoj, naše naděje, naše vítězství, naše záchrana. Nic v tomto světě nás nedokáže odloučit od Boží věčné lásky k nám, která se zjevila v Kristu Ježíši. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 20. března 2022 Foto: Wikimedia Commons – Ježíš v Getsemane
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.