Židé si připomínají svátek Purim, příběh Ester a její záchrana izraelského národa

 

Před několika desetiletími se jeden národ snažil vymazat Židy z povrchu zemského. A Purim je svátek, který o tom vypráví. Purim je svátkem, který připomíná záchranu Židů před plánem Hamana, vysoce postaveného muže z perského království, který byl rádcem panovníka jménem Xerxes.

Hamanova nenávist vůči Židům vznikla poté, co se jeden z nich, Mordechaj, odmítl před ním poklonit, když procházel kolem. Místo toho, aby se spokojil jen s potrestáním Mordechaje, začal přemýšlet o odplatě na celém židovském národě. Haman plánoval a plánoval, až nakonec získal povolení od krále, že může s Židy zacházet tak, jak se mu zachce. Haman se samozřejmě rozhodl nezahálet a začal jednat. Nařídil pogrom, který měl zničit a zabít každého Žida žijícího na území království a to během jednoho jediného dne.

Ve chvíli plné hluboké symboliky si Haman hodíl los, aby vybral den, kdy on a jeho služebníci zničí Židy. Tím, že čas záhuby všech Židů nechal náhodě, Haman vyslal jasný signál. Židé, tedy ti, kteří věřili v Boží prozřetelnost a kteří ctili Boha jako Pána celého vesmíru, tito Židé budou vydáni na milost a nemilost úplné náhodě. Jednoduchý los bude nástrojem jejich konce, jejich Bůh se bude jen bezmocně přihlížet.

Hamanův čin přišel ve velmi důležitém okamžiku lidské historie. V širším smyslu by se Hamanova provokace dala chápat jako zkouška, zda je Boží vliv přítomen i na konci velkého věku v biblických dějinách. Byla to zkouška, zda je Bůh stále důležitý v tomto novém a zcela odlišném věku, ve kterém se již nekonaly žádné zázraky – ve věku, který bychom mohli jednoduše označit jako „obyčejný“.

Nakonec se Židé před Hamanovými úklady zachránili, ale stalo se tak zcela „nezázračným“ způsobem. Během Purim rozhodl sled náhodných a zdánlivě nesouvisejících událostí. Jednotlivě nejsou tyto události nic víc než šťastné náhody. Ale pokud se na ně díváme jako na celek, je to stále jen shoda okolností?

Král náhodou přišel o svou královnu a ji nahradila Ester – mladá žena, která byla náhodou právě Židovka. Mordechaj, její příbuzný, čirou náhodou vyslechl rozhovor o chystaném atentátu na panovníka. Za zmaření pokusu o zabití krále nebyl Mordechaj odměněn hned – také náhodou.

Jedné noci se Haman vypravil ke králi se žádostí, aby byl  Mordechaj oběšen. Ale právě té noci nemohl král spát, tak rozkázal sluhovi, aby mu předčítal z Knihy záznamů a ta se otevřela právě na stránce popisující Mordechajův čin a jeho loajalitu vůči králi. A výsledkem všech těchto náhod byla nejen záchrana Mordechaje, ale s ním i celého židovského národa od možné úplné záhuby.

Když je Bůh ukrytý

Svitek Ester – kniha, ve které se píše o tomto zázraku – se odlišuje od ostatních knih Bible tím, že se v ní ani jednou nezmiňuje Boží jméno. Mohlo by se nám to zdát zvláštní, že kniha, která je součástí Bible vůbec nezmiňuje Boha. Ale pokud Bible není o Bohu, tak o čem vlastně je? A o tom to právě je.

Odkaz Knihy Ester spočívá v tom, že Bůh je při nás, i když se nám zdá, že není. Boží přítomnost v dějinách se neprojevuje pouze rozestoupením moře, nebo když Boží oheň sestoupí na vrchol hory před zraky celého národa. Tyto zázraky jsou příjemné na oko, ale na nich Boží vliv ve světě ani nestojí a ani nepadá. Bůh je přítomen v každodenních situacích běžného života a také v dějinách jako takových.

Boží vůle se neprojevuje pouze při popíráni zákonů přírody. Právě naopak. Samotné zákony přírody jsou projevem Boha. Vždy, když ze stromu odpadne list podléhá zákonům gravitace, tak i pohyb molekul je determinován zákony termodynamiky, nebo když řeka teče směrem dolů. Vždy, když se tyto věci dějí, projevuje se Boží vůle. A tak je to i s dějinami. Bůh se neprojevuje pouze, když morová rána napomůže odchodu otroků z Egypta. Boží vliv je mnohem citlivější – umí být tajemně přítomen v těch nejmenších a nejnepatrnějších věcech.

Čechov jednou řekl, že pokud v prvním dějství hry visí nad krbem puška, tak se z ní musí vystřelit nejpozději před třetím dějstvím. Znakem dobré hry je, že každá součást zápletky má svůj význam. Vše bude v konečném důsledku nějak použito. A totéž platí i při té největší hře na nebesích. Všechno to, co my lidé konáme se nakonec nějak „využije“ v dramatu, kterou nazýváme život. Ale nemusí to být právě tak, jak chceme nebo plánujeme.

Král se zeptal Hamana, jak má odměnit muže, kterého by chtěl panovník uctít.Haman, který se domníval, že ​​král mluví o něm, navrhl velký královský průvod. Využije se tato rada? Samozřejmě, ale odměněn nebude Haman, nýbrž Mordechaj. Haman dal postavit pro Mordechaje šibenici. Ale dopadne to jinak než si Haman představoval. Skončí na ní ne Mordechaj, ale on sám.

Všichni máme každý den před sebou mnoho rozhodnutí. A je na nás jaká budou. Takto házíme los v našich životech. Ale co se stane potom, už není v našich rukou. Jedním z odkazů svátku Purim je, že Bůh je velmi přítomný v našich životech, i když stojí v pozadí. I bez množství zázraků má Pán Vesmíru poslední slovo v té době a prostoru, který je mezi lidským rozhodnutím a konečným výsledkem.

Svátek Purim začíná 9. března.

Zdroj: uzzno.sk
Foto: Wikimedia Commons/Ester a Mardochaj

 

 

Categories: Společnost

Leave A Reply

Your email address will not be published.