Rovní, ne stejní

 

Hurikán a následné ničivé povodně na jihu Spojených států s sebou přinesly mnoho velkých i malých dramat. Někdy šlo doslova o lidské životy, jindy jen o několik krátkých vět vypuštěných do online prostoru.

Jedno z těch menších internetových dramat vyvolala reportážní fotografie zachycující muže, který nese přes vodu ženu i s ročním dítětem. Zdánlivě obyčejný snímek vzbudil bouřlivé reakce, když jej na Twitteru sdílel kontroverzní křesťanský bloger Matt Walsh a doplnil ho komentářem: Woman cradles and protects child. Man carries and protects both. This is how it ought to be, despite what your gender studies professor says. (Žena drží v náručí dítě a chrání jej. Muž je nese a ochraňuje oba. Takto by to mělo být, navzdory tomu, co tvrdí váš profesor genderových studií.)

Bloger schytal tvrdou kritiku od ostatních uživatelů Twitteru, následně jeho komentář odcitovala některá zahraniční média, která výrok označila za neskutečně sexistický, příšerný nebo hloupý. Fotografii zobrazující akt lidskosti prý Walsh nestydatě přetvořil v „tabulku ideální hierarchie pohlaví“.

 

 

Tato miniaférka není ojedinělá ani nijak zvlášť zarážející, o podobných slýcháváme téměř denně. Je součástí stále se rozmáhajícího trendu, který bere rovnost za špatný konec a chybně ji zaměňuje za stejnost. Snaha o emancipaci žen se v naší kultuře pomalu překlápí v nesmyslné mazání přirozených rozdílů mezi pohlavími. A to vede k nesmyslnému předstírání, že jsme se všichni narodili stejní a navzájem se v podstatě nepotřebujeme.

Výsledkem je, že přibývá žen hroutících se pod tíživým pocitem, že musí vše zvládnout samy, a na druhé straně mužů, kteří se bojí být iniciativní. Vím o klucích, kteří vidí dívku vláčící se s těžkou krabicí, ale nepomůžou jí. Ne proto, že by je to nenapadlo. Ale protože se obávají její reakce a nechtějí ji urazit. Není to ironické? Urazit aktem, který by měl být spíš vnímán jako projev zájmu a úcty.

Situace s těžkou krabicí působí sice jako banalita, ale výstižně ilustruje začarovaný kruh, jehož vznik zapříčinila právě chybná interpretace rovnosti pohlaví. Gender je v dnešní době často vydáván za sociální konstrukt, který bychom měli zbořit. A do určité míry jistě může být pravda, že se stále ještě slepě držíme některých nesmyslných a uměle vytvořených konvencí. Je ale třeba rozlišovat, kdy bojujeme se zbytečnou stereotypizací, a kdy naopak popíráme podstatu toho, jak nás Bůh stvořil.

Jsem přesvědčená, že když se snažíme přehlížet rozdíly mezi ženami a muži, tak tuto podstatu opomíjíme a sami sebe ochuzujeme. Muž i žena byli oba stvořeni k Božímu obrazu, jako sobě rovní, zároveň se ale v mnohém liší. Přesně tak, aby se mohli doplňovat. Vzájemně si sloužit tím, co jim bylo dáno. Ať už jsou to vlastnosti fyzické nebo jakékoliv jiné.

Proto mě zvedá ze židle, když vidím, jak je podobný výrok o ochraně a pomoci označován za hloupý a sexistický. Rozhodně si nemyslím, že by na ženy útočil, ponižoval je či bagatelizoval jejich postavení. Spíš naopak. Ano, uznávám, že přispívá k prezentaci žen jako křehčího pohlaví. Ale je to opravdu tak špatně?

 

Autor: Kristýna Gillíková Foto: Twitter 

 

Categories: Komentáře,Nezaradené

Leave A Reply

Your email address will not be published.