Rodiny, které čekají třetí dítě často volí potrat z ekonomických důvodů, píše Hnutí pro život Sobotkovi

 

Hnutí Pro život ČR se obrátilo na předsedu vlády Bohuslava Sobotku dopisem, v němž upozorňuje vládu, že navzdory četným mediálním prohlášením o podpoře rodiny nabízí stát v krizovém momentu nečekaného početí pouze jedinou „sociální službu“ – usmrcení nenarozeného dítěte. Hnutí Pro život ČR vyzývá vládu ke krokům, které podpoří rodiny čekající zejména třetí dítě, aby nebyly pod tak silným ekonomickým tlakem volit řešení, kterého později litují.

Přestože se počet chirurgických umělých potratů v letech 2014 a 2015 opět mírně snížil, bylo jen v roce 2015 usmrceno 20 403 dětí před narozením. Nejvyšší počet umělých potratů byl registrován u žen se dvěma dětmi a u nesezdaných žen. Česká republika přitom patří k nejbohatším zemím na světě, a přesto nemá funkční nástroj jak pomoci těm, kteří nečekaně počnou dítě.

Stát žije na úkor funkčních rodin

„Máme zkušenost, že nejdůležitější vliv na rozhodnutí ženy má otec dítěte, širší rodina a další společenské faktory,“ říká Zdeňka Rybová, místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR a vedoucí projektu Linka pomoci. „Nelze však přehlížet tiché ekonomické vysávání rodin státem. To fakticky uvrhuje rodiny s dětmi do relativní chudoby a tím dělá přijetí dětí obtížnější. To se týká zvláště třetího dítěte.“

Typický anonymizovaný dotaz na Linku pomoci:

„Asi nespadám mezi ženy, které jsou v opravdové tísni. Je mi téměř třicet let a máme s partnerem dvě zdravé a šťastné děti. Minulý týden jsem zjistila, že jsem nečekaně otěhotněla. Měla jsem celý krátký týden na to, abych si sama za sebe promyslela své možnosti, a celý dlouhý týden na to, abych své těhotenství přijala a to maličké měla ráda. Můj partner si dítě nepřeje. Vůbec nechápe, proč jsem smutná, a nesnese mě plačící. Máme spolu hezký vztah, máme si co říci a vím, že mě má rád. Vůbec s ním ale za těchto okolností nemůžu o své bolesti mluvit. Jen trochu probrat naše finanční možnosti, on však vůbec nevidí šanci, abychom zvládli tři děti. V každé matce se zákonitě probudí ochranitelský pud a láska. Proč příroda nezařídila, aby i muži prožívali to samé? Zatím jsem v situaci, že na potrat musím jít už příští týden. Důležitá věc ještě je ta, že partner dítě nechce především z existenčních důvodů. Máme malý byt a na větší nemáme peníze. S prostorem bychom tedy hrozně válčili. Také by bylo třeba větší auto a spoustu jiného. Já to taky vidím, že na to ty finance opravdu nejsou.

Udělala bych ale vše pro to dítě. Moc dobře si uvědomuji, že celý život na něj budu myslet a tesknit, že jsem ho nikdy nemohla obejmout a dát mu svoji lásku. Kdykoliv potkám své známé, kteří právě teď čerstvě čekají miminka, budu v jejich dětech vidět právě to naše. Mám pocit, že ho odstrčíme a ono nás přitom potřebuje. A stále si představuju takového malého broučka, který je živý, a říkám si, že pokud by mi někdo dal do rukou takto malinkaté dítě, jak je v břiše, a řekl: ‚Zabij, je to tvé dítě‘ – to bych přece nemohla! A zároveň proklínám zákony, které jsou v našem státě v tomto až moc benevolentní. Že dávají právě našim partnerům MOC takto jednoduše rozhodovat… je toho tolik!“

Rodiny generují bohatství

Období reálného socialismu sice skončilo před mnoha lety, náklady rodičů na výchovu dětí stát ale nezajímají. Naopak zcela socialisticky práci rodičů a zisky z dobře vychovaných dětí vesele „znárodňuje“.

Oproti bezdětným se stejnou výší příjmu přispějí pracující rodiče s průměrným hrubým příjmem s prvním vychovaným dítětem státu 3,5 milionů Kč, s druhým 6,8 milionů Kč, s třetím dokonce 10,1 milionů Kč a s každým dalším dítětem se jedná o další více jak 3 miliony korun. Jsou to rodiče s dětmi, kteří v dlouhodobém horizontu generováním lidského kapitálů financují stát a kteří jsou zároveň těmito transfery nejvíce ekonomicky znevýhodňovanou skupinou.

Rodiny s dětmi založené na odpovědném manželství jsou zároveň skupinou, která pobírá nejméně sociálních dávek.

Neplodná státní politika

Přes dílčí pozitivní kroky není státní politika k rodinám s dětmi zrovna přívětivá: směšné důchodové zabezpečení žen, které upřednostnily mateřství před kariérou, ekonomický nátlak na co nejrychlejší odložení dítěte do jeslí a zapojení žen do „pracovního procesu“ nebo devastující návrh Koncepce rodinné politiky.

Úhrnná plodnost stále leží hluboko pod hranicí prosté reprodukce 2,1 narozených dětí jedné ženě. V roce 2015 dosahovala 1,57 narozených dětí na jednu ženu. I nadále pokračuje trend rostoucího průměrného věku matek a podíl dětí narozených v manželství v roce 2015 činil 52,2 %.

Co to změnit?

Funkční rodina založená na manželství je ve státním zájmu. Je i nejlepší prevencí tisíců potratů, skutečným řešením důchodů, migrace a trvalé udržitelnosti české společnosti.

Proto Hnutí Pro život ČR vyzývá k přehodnocení přístupu státu. Zvláště otázka bydlení a splácení hypoték je při rozhodování o životě či usmrcení nenarozeného dítěte zásadní. Pokud by např. stát nabídl skrze Státní fond rozvoje bydlení bezúročné půjčky s možností snižování dluhu s narozením každého dalšího dítěte, bylo by to skutečné řešení. Rodiny čekající nečekaně dítě by pak nebyly pod tak silným ekonomickým tlakem volit řešení, kterého později litují.

Hnutí Pro život ČR věří, že umělé potraty mají alternativu. Rodina je klíčem a zaslouží si nejen rétorickou, ale skutečnou podporu.

 

Zdroj a Foto: Hnutí pro život

Categories: Společnost

Leave A Reply

Your email address will not be published.