Přistupte k políbení (recenze)

 

Drobná knížka Rónána Johnstona září nejen svou výraznou červenou obálkou, ale i mimořádností svého obsahu. Je vzácně vyvážená. Užitek z ní vezme ten, pro koho chvály jsou jen zpíváním písniček, a rád by věděl, co na tom jiní mají. Dobrou pomocí bude čtení této knížky muzikantům, kteří při nejrůznějších příležitostech tyto písničky hrají. Při vedení chvály tuší, že lze jít někam dál, ale nevědí kudy a jak. Zkušení bardové, matadoři křesťanských pódií, naleznou příjemná potvrzení, novou inspiraci a pozvání k další cestě.

Autorovi se podařilo napsat knihu svěží, lehce čtivou, která nezabíhá do přílišné odtažitosti, ale zároveň nepostrádá hloubku. Osobní příběhy, jimiž dokumentuje teologické pravdy, popisuje stručně s humorným nadhledem a odzbrojující upřímností. Odhaluje svá pochybení, křivé motivace, ale také velkou Boží milost, radost z nových objevů a potěšení z nacházení správné cesty. Nikomu nenutí svůj způsob, netvrdí, že jinak to nejde, ukazuje směr a vybízí každého, aby hledal svou cestu.

 

 

Popis chvály jako rozběhnutí do Boží přítomnosti, kde přistoupíme k políbení, je skvostným vyjádřením skutečnosti, o niž se jedná. Citlivost, s jakou Rónán Johnston přistupuje k vedení modlitby chval a uctívání, se objevuje i v textu knihy. Sám jsa muž, chápe, že některé představy jsou více nápomocné mužům (vrhnout se do náruče Otcovy), jiné ženám (očekávání polibku od Ženicha). Z životní praxe hraní v nejrůznějších prostředích, ať už v různých zemích nebo pro členy všech možných církevních denominací, vyplývá, že se dokáže pohybovat opatrně s ohledem na zvláštnosti těchto odlišných světů. Myslím, že je to tím, že jde k podstatě věci – ke vztahu s Bohem. Chápe zvláštnosti odlišujícího pojetí liturgie a vypořádává se s nimi velmi vstřícně. Podstatou všeho je záležitost důvěrného vztahu a tu máme společnou.

Důvěrnost vyžaduje emoce a také o nich se zde hovoří. Používané argumenty se opírají o biblické pravdy tak samozřejmě a přirozeně, jak to často nevídáme. Teologické ukotvení autora, a tudíž i jeho knihy, promítá do praktického života základní pravdy, na nichž stojí naše víra. Jednoduše ukazuje, jak žít to, čemu věříme. Kniha se mi zdá být vítanou pomocí těm, kdo na cestu víry teprve nedávno nastoupili a hledají, kudy a jak po ní jít. Zároveň poskytne i povzbuzující pobídnutí těm, kdo jdou dlouho a třeba si na chvíli unaveně sedli u cesty, aby si odpočinuli. Můžeme vyrazit pochodovým nebo tanečním krokem, ale je třeba jít. Nejlépe ovšem běžet.

Johnston, Rónán: Cesta uctívání a chvály, Triton 2017

 

Autor: Hana Pinknerová

 

Categories: Kultura

1 Comment

  1. Paušálně se na ot dívat nedá. To poslední, co ode mne moje žena očekává, je polibek, to by totiž byla moc formální věc. Čeká praktickou podporu, vytvořené atmosféry, v níž budeme přijati tací, jací jsme. A to samé čekáme my od Otce.
    Otec nám to dává, ale jeho obraz je zastíněn tolika lidskými představami Boha, že na konci je slabý čůrek milosti místo jejího přívalu.

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.