Pojďme k Ježíši s naší vyčerpaností

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28).

Pán si tuto větu nevyhrazuje jen pro některé, nýbrž ji adresuje „všem“, kdo se lopotí a jsou obtíženi. Kdo by si mohl myslet, že se něj toto pozvání nevztahuje? Pán ví, nakolik život dokáže tížit. Ví, čím vším je srdce unavováno – zklamáním a minulými ranami, tíží, kterou je třeba nést v přítomnosti, a křivdami, které musíme snášet, nejistou budoucnosti, která vzbuzuje obavy.

Tváří v tvář tomu všemu nás Ježíš hned svým prvním slovem vyzývá k reakci a pohybu: „Pojďte“. Když se věc nedaří, je chybou zůstávat na místě. Vypadá to zcela jasně, ale nakolik je obtížné reagovat a otevřít se! Není to vůbec jednoduché. V temných okamžicích se spíše přirozeně stahujeme do sebe a hloubáme nad nespravedlností života, nevděčností druhých a špatností světa. Všichni to víme a všichni jsme někdy tímto ošklivým zážitkem prošli. Pokud ale setrváme v uzavřenosti, vidíme všechno černě a někdy se dokonce spřátelíme se smutkem, který se v nás zabydlel a vysiluje nás. Ježíš nás naopak chce vytáhnout z těchto „tekutých písků“, a proto každému člověku říká: „Pojď!“. Východisko spočívá ve vztahu, podané ruce, zraku pozdvednutém k tomu, kdo nás doopravdy miluje.

Nestačí totiž jen vyjít, je nutné znát směr cesty, protože mnohé cíle klamou. Slibují občerstvení, ale poskytnou jen chvilkové rozptýlení, uspokojení a zábavu, aby nás pak ponechaly v předchozí samotě. Jsou podobné ohňostroji. Ježíš proto naznačuje, kam jít: „Pojďte ke mně“. Mnohokrát, když nás tíží život anebo nás rmoutí nějaká situace, pokoušíme se o tom mluvit s někým, kdo by nás vyslechl, přítelem, odborníkem…To je velmi dobré, avšak nezapomínejme na Ježíše! Nezapomínejme mu otevírat své nitro, vykládat mu o životě, svěřovat mu lidi i situace. Možná v našem životě existují „oblasti“, ve kterých jsme se Mu nikdy neotevřeli a ve kterých tudíž přetrvává temnota, protože nikdy nespatřily Pánovo světlo. Každý z nás má svůj vlastní příběh. Pokud některý nese tyto temné stránky, vyhledejte Ježíše, vydejte se za misionářem milosrdenství, za knězem. Jděte za Ježíšem a všechno Mu vyložte. On totiž říká každému z nás: „Neboj se, nepodléhej tíži života, neuzavírej se, když tě svírá strach a hřích, ale pojď ke mně!“.

 

 

Pán nás očekává, a to neustále – nikoli proto, aby magicky vyřešil naše problémy, nýbrž aby nás posílil. Ježíš nás nezbavuje životní tíže, nýbrž úzkosti srdce. Neodnímá nám kříž, ale nese ho s námi. Spolu s Ním je však každé břemeno lehké (srov. v.30), neboť On dává občerstvení, které hledáme. Když Ježíš vstupuje do života, dostavuje se pokoj – onen pokoj, který zůstává také ve zkouškách a utrpení. Pojďme proto k Ježíši, věnujme mu svůj čas, setkávejme se s ním denně v modlitbě, v důvěřivém a osobním hovoru, obeznamujme se důvěrně s jeho Slovem, beze strachu objevujme jeho odpuštění, syťme se jeho Chlebem života. Takto budeme cítit Pánovu lásku a útěchu.

On sám to od nás požaduje téměř, jako by naléhal. Svou výzvu znovu opakuje v závěru evangelia: „Učte se ode mě […] a naleznete pro své duše odpočinek“ (v.29). Učme se proto chodit za Ježíšem a když nyní v letních měsících budeme hledat odpočinek od všeho, co unavuje tělo, nezapomínejme nacházet pravý odpočinek v Pánu.

 

Homílie papeže Františka

Zdroj: Vatikánský rozhlas

Foto: Pixabay

Categories: Komentáře

Leave A Reply

Your email address will not be published.