Papež se v Barmě zúčastnil mezináboženského setkání

Papež František se dnes ráno setkal na rangúnském arcibiskupství se 17 náboženskými představiteli Myanmaru, mezi nimiž byli buddhisté, muslimové, hinduisté, židé, katolíci a křesťané dalších vyznání. Během čtyřicetiminutového setkání, které začalo v 10 hodin místního času (tedy ve 4.30 našeho času), zazněly projevy každého z nich. Papež František pak na ně reagoval spontánními slovy ve španělštině. Parafrázoval slova žalmisty „Hle, jak dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu“ (Žl 133) a vysvětlil, že jednota neznamená totožnost. Jednota není uniformitou ani v rámci jednoho náboženského vyznání. Každý má své hodnoty a bohatství, ale také své nedostatky.
Bohatství, které se skrývá v každé tradici a v každém vyznání, se však může uplatňovat jedině pokud žijeme v míru. A mír je vždy založen na souznění odlišností, zdůraznil František. Připomněl dále, že „v této chvíli zakoušíme globální směřování k uniformitě. Tato tendence vnucovat všem totéž je kulturní kolonizací, která zabíjí lidskost“. Oproti tomu papež zdůraznil docenění vzájemných rozdílů, života v různosti a zároveň v dialogu. Zmínil pak situaci v Myanmaru jakožto země po mnoha stránkách bohaté a různorodé a vybídl přítomné, aby z různorodosti neměli strach:

Jediný je náš otec. Jsme bratři, proto mezi sebou diskutujme jako bratři, kteří jsou schopni se rychle usmířit a znovu jednat bratrsky. Myslím, že jedině tak lze budovat pokoj,
řekl papež ve spatra pronesené promluvě při setkání se zástupci náboženských komunity a konfesí Myanmaru, nad nimiž na závěr pronesl Áronské požehnání (Num 6,24-26).

Po setkání s náboženskými lídry se papež František krátce pozdravil s buddhistickým představitelem Sitaguem Sayadawem. Tento učitel meditace a buddhistický učenec je známým propagátorem sociálně angažovaného buddhismu. Sdružení, které založil, se podílelo na realizaci řady sociálních projektů, jako budování studní, nemocnic a v roce 1998 také založení Sitagu Buddhistické akademie. Angažuje se také v mezináboženském dialogu a v rámci nevládní organizace Elijah Interfaith Institute se sídlem v Jeruzalémě je členem Výboru světových náboženských lídrů (Eliajah Board of World Religious Leaders)

Dnešní odpolední program byl vyhrazen oficiálním návštěvám. Papež František zamířil z Yakounu na sever, do více než 300 km vzdáleného zbrusu nového hlavního města Nay Pyi Taw. Milionové město vyrostlo uprostřed rýžových a cukrovkových polí z logistických a strategických důvodů. Administrativním centrem země se stalo roku 2005. Prezidentský palác i parlament jsou z bezpečnostních důvodů od sebe vzdáleny a odděleny od zbytku aglomerace obranným příkopem. Megalomansky koncipované město protíná uliční síť počítající s velkou hustotou dopravy. Některé ulice mají až 20 jízdních pruhů.
K nejvýznamnějších stavbám patří před osmi lety postavená velká Pagoda Uppatansanti, která je architektonickou kopií Shwedagonské pagody, nejposvátnějšího místa barmských buddhistů. Uvnitř se uchovává jako vzácná relikvie Buddhův zub.

Po příletu do Nay Pyi Taw absolvoval papež přehlídku čestné stráže a odebral se automobilem do prezidentského paláce vybudovaného v roce 2005. Palác stojí ve administrativní čtvrti Pyidaungsu Hluttaw, kterou tvoří 31 velmi podobných budov jednotlivých ministerstev. Do vládní zóny vede několik mostů překonávajících široký příkop zajišťující bezpečnost vládních elit. Po vojenské přehlídce na prostranství před palácem vystoupil papež po rudém schodišti neoklasicistní budovy členěné bílými sloupy se zlacenými hlavicemi ke zdvořilostní návštěvě a soukromému rozhovoru s prezidentem Htinem Kyawou (foto).Tento syn barmského vědce a básníka Min Thu Wuna je vzděláním analytik a programátor. Kromě rodného Rangúnu studoval v Londýně a v Tokyu. V roce 2000 strávil čtyři měsíce ve vězení kvůli kontaktům s Aung San Su Ťij.

Papež František se dnes ráno setkal na rangúnském arcibiskupství se 17 náboženskými představiteli Myanmaru, mezi nimiž byli buddhisté, muslimové, hinduisté, židé, katolíci a křesťané dalších vyznání. Během čtyřicetiminutového setkání, které začalo v 10 hodin místního času (tedy ve 4.30 našeho času), zazněly projevy každého z nich. Papež František pak na ně reagoval spontánními slovy ve španělštině. Parafrázoval slova žalmisty „Hle, jak dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu“ (Žl 133) a vysvětlil, že jednota neznamená totožnost. Jednota není uniformitou ani v rámci jednoho náboženského vyznání. Každý má své hodnoty a bohatství, ale také své nedostatky.
Bohatství, které se skrývá v každé tradici a v každém vyznání, se však může uplatňovat jedině pokud žijeme v míru. A mír je vždy založen na souznění odlišností, zdůraznil František. Připomněl dále, že „v této chvíli zakoušíme globální směřování k uniformitě. Tato tendence vnucovat všem totéž je kulturní kolonizací, která zabíjí lidskost“. Oproti tomu papež zdůraznil docenění vzájemných rozdílů, života v různosti a zároveň v dialogu. Zmínil pak situaci v Myanmaru jakožto země po mnoha stránkách bohaté a různorodé a vybídl přítomné, aby z různorodosti neměli strach:

Reklama

 

Jediný je náš otec. Jsme bratři, proto mezi sebou diskutujme jako bratři, kteří jsou schopni se rychle usmířit a znovu jednat bratrsky. Myslím, že jedině tak lze budovat pokoj,
řekl papež ve spatra pronesené promluvě při setkání se zástupci náboženských komunity a konfesí Myanmaru, nad nimiž na závěr pronesl Áronské požehnání (Num 6,24-26).

Po setkání s náboženskými lídry se papež František krátce pozdravil s buddhistickým představitelem Sitaguem Sayadawem. Tento učitel meditace a buddhistický učenec je známým propagátorem sociálně angažovaného buddhismu. Sdružení, které založil, se podílelo na realizaci řady sociálních projektů, jako budování studní, nemocnic a v roce 1998 také založení Sitagu Buddhistické akademie. Angažuje se také v mezináboženském dialogu a v rámci nevládní organizace Elijah Interfaith Institute se sídlem v Jeruzalémě je členem Výboru světových náboženských lídrů (Eliajah Board of World Religious Leaders)

Dnešní odpolední program byl vyhrazen oficiálním návštěvám. Papež František zamířil z Yakounu na sever, do více než 300 km vzdáleného zbrusu nového hlavního města Nay Pyi Taw. Milionové město vyrostlo uprostřed rýžových a cukrovkových polí z logistických a strategických důvodů. Administrativním centrem země se stalo roku 2005. Prezidentský palác i parlament jsou z bezpečnostních důvodů od sebe vzdáleny a odděleny od zbytku aglomerace obranným příkopem. Megalomansky koncipované město protíná uliční síť počítající s velkou hustotou dopravy. Některé ulice mají až 20 jízdních pruhů.
K nejvýznamnějších stavbám patří před osmi lety postavená velká Pagoda Uppatansanti, která je architektonickou kopií Shwedagonské pagody, nejposvátnějšího místa barmských buddhistů. Uvnitř se uchovává jako vzácná relikvie Buddhův zub.

Reklama

 

Po příletu do Nay Pyi Taw absolvoval papež přehlídku čestné stráže a odebral se automobilem do prezidentského paláce vybudovaného v roce 2005. Palác stojí ve administrativní čtvrti Pyidaungsu Hluttaw, kterou tvoří 31 velmi podobných budov jednotlivých ministerstev. Do vládní zóny vede několik mostů překonávajících široký příkop zajišťující bezpečnost vládních elit. Po vojenské přehlídce na prostranství před palácem vystoupil papež po rudém schodišti neoklasicistní budovy členěné bílými sloupy se zlacenými hlavicemi ke zdvořilostní návštěvě a soukromému rozhovoru s prezidentem Htinem Kyawou (foto).Tento syn barmského vědce a básníka Min Thu Wuna je vzděláním analytik a programátor. Kromě rodného Rangúnu studoval v Londýně a v Tokyu. V roce 2000 strávil čtyři měsíce ve vězení kvůli kontaktům s Aung San Su Ťij.

Vyslovil se papež jasně na podporu etnických menšin, včetně často zmiňovaných Rohingů, aniž by – obdobně jako státní poradkyně Su Ťij – vyslovil jejich jméno, jak ho o to jménem místní katolické církve požádal kardinál Charles Bo. Papež připomenul, že „uskutečňování míru a národního smíření může pokročit pouze společně se snahou o spravedlnost a respektování lidských práv“ a že „konflikty se řeší dialogem, nikoli silou“.

Budoucností Myanmaru musí být pokoj, mír založený na respektování důstojnosti a práv každého člena společnosti, každého etnika a jejich identity, na respektování právního státu a demokratického řádu, který umožňuje každému jednotlivci a každé skupině, aniž by byl kdokoli vylučován, legitimně přispívat k obecnému dobru.

Kromě silně medializovaných Rohingů žije v Myanmaru také 400 tisíc vnitřních běženců z kajčinského, karenského, šanského a čjinského etnika, včetně 120 tisíc kajčinských, převážně křesťanských, uprchlíků. Papež upozornil na nezastupitelnou roli náboženských komunit v těchto etnických konfliktech:

Náboženské rozdíly nemají být zdrojem rozdělení a nedůvěry, nýbrž spíše snahy o jednotu, odpuštění, toleranci a moudré budování země. Náboženská vyznání mohou mít významnou roli při hojení citových, duchovních a psychologických zranění těch, kdo strádali letitým konfliktem.

Papež ocenil „nadějné úsilí představitelů různých náboženských tradic Myanmaru, kteří se snaží spolupracovat při budování míru, podpoře chudých a vštěpování autentických náboženských a lidských hodnot“. V zemi s průměrným věkem nedosahujícím třicet let je vyzval zejména k formaci mládeže, a to
nejen v technických sektorech, nýbrž zejména v etických hodnotách poctivosti, integrity a lidské solidarity, jež mohou zaručit upevnění demokracie a růst jednoty i pokoje na všech úrovních společnosti.“

V závěru první promluvy na myanmarské půdě se římský biskup obrátil ke „svým katolickým bratrům a sestrám“ a vybídnul je „k vytrvalosti v jejich víře“ a pokračování v charitativní a humanitární službě, která do myanmarské společnosti vnáší „poselství smíření a bratrství“.

 

Zdroj a foto: Radio Vaticana 

Categories: Zahraničí

Leave A Reply

Your email address will not be published.