Papež: Mnohé komentáře k apoštolské exhortaci Amoris laetitia jsou pomýlené

Pokud chceme pochopit posynodální apoštolskou exhortaci Amoris laetitia, je třeba ji číst od začátku do konce. Jejím základem není nejistá a nekatolická morálka, nýbrž tomismus, řekl mimo jiné papež František kolumbijské jezuitské komunitě při nedávné apoštolské cestě do této latinskoamerické země. Soukromé setkání s pětašedesáti řeholníky se odehrálo 10. září v rezidenci Tovaryšstva Ježíšova u kostela sv. Petra Klavera a jeho obsah zaznamenal italský jezuita o. Antonio Spadaro pro list La Civiltá Cattolica.

Papež František v jeho úvodu s úsměvem prohlásil, že se rád shledává se svou „sektou“, a poté odpověděl na několik otázek. Jedna z nich se týkala papežových očekávání vzhledem k teologické a filosofické reflexi v Kolumbii a církvi všeobecně. František jí využil k tomu, aby na okraj vyslovil několik slov, „diktovaných spravedlností a také milosrdnou láskou“, která přinášíme v plném znění:

“Slýchám totiž mnoho komentářů o posynodální apoštolské exhortaci Amoris laetitia, které sice zasluhují respekt, protože je řekli Boží synové, ale jsou pomýlené. Pokud chceme Amoris laetitia pochopit, musíme ji číst od začátku do konce. Počínaje první kapitolou, pak druhou a tak dále…a přitom přemýšlet a také si přečíst, co se řeklo na synodě. Za druhé – někteří lidé tvrdí, že podkladem Amoris laetitia není katolická anebo přinejmenším jistá morálka. V odpovědi na to bych chtěl jasně zdůraznit, že morálka Amoris laetitia je tomistická, velikána sv. Tomáše. Můžete si o tom promluvit s velkým teologem, který je dnes jedním z nejlepších a nejzralejších, kardinálem Schönbornem. Chtěl jsem to říci, abyste mohli pomoci lidem, kteří věří, že morálka je čirá kazuistika. Pomozte jim, aby si uvědomili, že velikán sv. Tomáš vykazuje obrovské bohatství, které nás také dnes dokáže inspirovat. Avšak pouze na kolenou, a to stále…“

 

 

Vrátil se papež František k první části odpovědi, ve které vybízel k filosofické a teologické reflexi utvářené v dialogu s reálným životem, nikoli v laboratorní sterilitě. Spolu s Dostojevským je nezbytné přemýšlet o kráse, která zachrání svět, dobru a pravdě. Benedikt XVI. mluví o pravdě jako o setkání, tudíž zde nejde o klasifikaci, nýbrž cestu, vysvětloval papež. Neznamená to však, že by se tím teologie „zvrhla“, ba právě naopak. Ježíšova teologie byla ze všeho nejreálnější, vycházela ze skutečnosti a pozvedala se k Otci. Odvíjela se od zrna, podobenství, činu – a jejich výkladu. Ježíš usiloval o hloubku teologie, přičemž největší skutečností je tu Pán. Jak papež dodal, dobrý teolog by se kromě studia měl vyznačovat oddaností a hbitým postřehem reality a uvažovat o všem na kolenou. Bez modlitby z něj bude pouhá pochodující příručka, ale nebude provozovat teologii. Dnes je totiž otázkou, jak vyjádřit, kdo je Bůh, jak se projevuje Duch svatý, Kristovy rány a Jeho mystérium, počínaje listem Filipanům (2,7 a dále). Teologie má vysvětlovat tato tajemství a učit o onom setkání, které je milostí, připojil papež na závěr.

 

Zdroj: Radio Vaticana
Foto: Youtube

 

Categories: Církev

1 Comment

Leave A Reply

Your email address will not be published.