Otázka na tělo: Vidíte dnes mezi katolíky a evangelíky nějaké podstatné rozdíly?

Daniel Heller, farář se zkušeností evangelicko-katolického manželství
Většinou na tuto otázku používám podobenství, které není z mé hlavy a je třeba je brát s rezervou: V evangelické církvi dostane člověk slepou mapu a buzolu. Dostává velkou porci svobody a důvěry, že to zvládne. Zažije radost z objevů nových cest a za svými rozhodnutími si stojí, protože na ně přišel sám. Někdy se v tom hledání ale cítí osamocen a neví, kde čerpat sílu.
V katolické církvi se člověk vydá na cestu po naučné stezce, kterou lemují tabule, kde se píše leccos, co je dobré vědět, dále v pravidelných rozestupech studánky, ze kterých se dá pít, a horské chaty, kde vám nabídnou doprovod nebo si s vámi budou povídat o tom, jak se vám jde. Někdy v tom ale člověku může být úzko.

Lenka Vokatá, evangelička působící na katolické škole
V dimenzi běžného lidského kontaktu rozdíl nevnímám, ale např. při bohoslužbách ano – v oblasti liturgie a způsobu provedení i vztahu k přijímání / večeři Páně. Rozdíl samozřejmě vidím i v samotné existenci papežského postulátu.

Petr Jan Vinš, generální sekretář ERC a starokatolický kněz
V první řadě si nemyslím, že by existoval nějaký normo-katolík a normo-evangelík, kteří by se dali tak snadno porovnávat. Spíše bych řekl, že ve způsobu prožívání víry, v církevní struktuře, bohoslužbě a spiritualitě najdeme tu katoličtější, tu evangeličtější prvky, které ovšem jdou napříč viditelnými hranicemi konfesí. Jako někdo, kdo svou víru prožívá spíše katoličtěji, vidím tu podstatnou dělicí čáru asi nejvíc ve vztahu k tradici jako jednomu z pramenů zjevení, byť podřízenému kritickému zkoumání optikou Písma Svatého.

Martin T. Zikmund, evangelický farář a redaktor Katolického týdeníku
V této souvislosti je samozřejmě třeba zdůraznit, že je více způsobů, jak žít a myslet katolicky, a více způsobů, jak žít a myslet evangelicky. Jiná situace je v české kotlině, jiná v Německu, jiná v Kolumbii, jiná v Indii. Velmi zjednodušeně řečeno: Jsou katolíci a evangelíci, kteří se nechávají inspirovat spíše prorockou linií Bible, a jsou příslušníci týchž církví, kteří se pohybují spíš v zajetých kolejích či lokálně osvědčených mantinelech.  Obojí se přitom může vzájemně doplňovat.
I když některé dogmatické odlišnosti v ekumenickém dialogu nejsou ještě vyřešeny, zásadní přesto zůstává odpověď na otázku kým je pro mne/pro tebe Kristus, a tato otázka má opakovaně narušovat falešné bezpečí i našich jednotlivých duchovních tradic. Katolická církev má obrovský integrační potenciál, který zatím dostatečně nevyužívá, místo toho tu a tam sklouzává znovu do klerikalismu a paternalismu (což vytrvale kritizuje papež František). O to cennější  jsou hodnoty, které mohou v rámci společného ekumenického směřování s pokorou vyztužovat i evangelíci, totiž osobnostní zralost ve víře a odpovědnost každého jednotlivce tváří v tvář Bohu.

Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor, muzikant a skladatel
V chování v kostele, např. při vstupní a závěrečné bohoslužebné hudbě. Katolíci dokážou být v tichu po celou dobu bohoslužby. Evangelíci někdy také, ale často mají potřebu se mezi sebou nahlas bavit, a přitom si neuvědomují, že hluk v takové chvíli působí nedůstojně, rušivě a že zabraňuje misijnímu působení hudby. Není to tak dávno, co jsem zažil jedno shromáždění, které dokázalo překřičet varhanní pleno, kde jsem měl propojeny tři manuály. Je škoda, že v úvodu bohoslužeb je tolik akustického smogu a že nám to zřejmě moc nevadí. Zase na druhé straně evangelíci při zpěvu bývají často výraznější, což je chvályhodné. Že by na to mělo vliv ono „rozmluvení“ během varhanního preludia?

 

  


Martina Špinková,
katolička, pracovnice v sociální oblasti, ilustrátorka

Podstatné ani dnes ani jindy. Hospodina máme téhož, toho, který je vždycky větší a kterého se každý den smíme ptát, jestli ta cesta, kterou jdeme, je ta, kterou nám uchystal. To je dobré a krásné a máme to všichni společné. Spíš ale vidím jednotlivé lidi. Přátele mám nevěřící, neorganizované věřící, evangelíky, Židy i katolíky, rozdíly vidět církevnicky nedokážu. Nejsem úplně kolektivní člověk, tak jsem si vybrala katolíky pro svobodu se neorganizovat, chodit do kostela kam chci, stát nepoznána za sloupem a zas zmizet… U evangelíků by mi to, myslím, tak neprošlo, víc se druží a angažují. Také jsme volili s manželem asi i podle starodávnosti, obyčejnosti a gregoriánského chorálu… A co se týče denominace: Kdybych byla kluk a kněz, vybrala bych si asi také stejně, protože bych ráda byla v té obyčejné katolické ohrádce a nechtěla bych mít  ednoho Krista a k němu ještě ženu. Evangelíci – zdá se mi – mají chytřejší a vzdělanější faráře. Katolíci se zas můžou těšit, že mají mši, tajemství vždycky nové na každý den, propojené s celým světem a zároveň s obyčejnými věcmi, tajemství mezi snídaní a obědem, nákupem a školou. Mám v životě ve všem moc ráda stejnou krajinu, v níž mne může denně potkat něco nového.

Jiří Lukl, člen Církve bratrské, někdejší ředitel České biblické společnosti
Mezi katolíky mám řadu blízkých přátel, bratrů a sester, se kterými se máme rádi a vážíme si jeden druhého. Dělá mi potíže jejich uctívání svatých a prosby, aby se svatí za nás přimlouvali u Boha. Protože ze svědectví Bible a z vlastní praxe vím, že se na svého nebeského Otce mohu obracet přímo, bez prostředníků. Když se příležitostně u katolíků účastním mše svaté, chybí mi přijímání pod obojí. Tedy u našich katolíků. V několika jiných zemích mě katoličtí kolegové při jejich bohoslužbách pozvali k přijímání chleba i vína a měl jsem z toho požehnání a posilu. Nadějný vývoj vidím v přístupu k Bibli, kde jsme si od II. vatikánského koncilu postupně blíž a blíž.

 

Příspěvek byl původně publikován v evangelickém časopise Český bratr.

Foto: Creative Common Search

Categories: Církev

4 Comments

  1. Když čtu tu anketu tak si říkám že to chtělo udělat spíš srovnání Bible a katechismu Řkc .Při čtení odpovědí respondentů mi je hodně smutno,úzko a bojím se že lepší už to nebude viz knihy jako Katolicismus východně od Edenu-Richard Bennet nebo Duchovní boj 1 a 2 od Rudolfa Bubika

    Reply
    • Ad David Cafourek:
      Komentáři nerozumím, nevím zda zastáváte názor, že rozdíly jsou velké a podstatné či nikoliv.
      Pokud se Katechismu týká:
      Důležité je říci, že tak jako jednotlivé protestantské církve mají různé katechismy, které se v čase vyvíjejí a kladou důraz na různé a někdy i protichůdné pasáže z Bible – tak ani ŘKC neměla v průběhu dějin jediný a neomylný katechismus. Katechismus není Písmo, je to pomůcka…
      Dost důkladně jsem se zabýval dnes asi nejuznávanějším Katechismem ŘKC (1. vyd. Zvon, 1995), který reflektuje závěry II. Vatikánského koncilu. Získal jsem přesvědčení, že cca 75% věroučných článků může nekatolík bez problémů akceptovat. Dalších 20% jsou věci, které jsou pro člověka, který nevyrůstal v katolickém prostředí poněkud „kulturně“ nesrozumitelné až podivné ale většinou jde o články týkající se např. slavení svátků a jiných nepovinných až „folklorních“ záležitostí. Nad zbývajícími 5% je potom možno mít vážné rozpaky z hlediska jejich souladu s Písmem sv. Zajímavé na tom je ovšem to, že když jsem se o tom bavil se svými katolickými přáteli, tak ti mají obvykle rozpaky o dost větší než těch mých cca 5%. Z toho vyvozuji, že osobní vztah ke Kristu a věrnost Písmu znamená mnohem více, než příslušnost ke konkrétní církvi a bádání v jejím katechismu.

      Reply
      • Profile photo of David

        No pokud jde o můj názor v obecném smyslu slova na rozdíl mezi protestantismem a katolicismem a tak si myslím ne na základě mého názoru ale knih at už Bible nebo Katolicismu východně od edenu od Richarda Beneta a Duchovního boje jedna a dvě od Rudolfa Bubika že rozdíly nejsou velké ale natolik podstatné že nelze srovnávat tyto dva směry v tom smyslu že jen budemě hledat věroučné rozdíly.Protože podle mého pochopení Protestantismu v něm nejsou žádné jak vy píšete katechismy a i kdyby vy jste měla jiné informace v tom smyslu že vy by jste znala Katechismy pro Prostestantské denominace tak já se považuji za Biblického křestana nevázaného na denominace(proto také nejsem nikde členem).Já narozdíl od vás Katechismus nepovažuji za pomůcku ale spíše za natolik velké posunutí se od Písma že to má blíže ke kacířství než k pomůcce.

        Reply
  2. Vo Vašich komentároch najviac operujete Sv.Písmom. Cez sv.Písmo hovorí Boh. U nás – katolíkov /lebo sa hovorí, ako keby sme pomaly Písmo nemali, alebo dávali na okraj…/ má sv.Písmo také miesto, že pred čítaním Ho zvykneme incenzovať /okiadzať kadidlom/. A Kristus má to najčestnejšie – je živý, prítomný v Eucharistii. Ut unum sint!

    Reply

Leave A Reply

Your email address will not be published.