HAAG – Když byl letos v listopadu někdejší důstojník jugoslávské a později armády Republiky srbské Ratko Mladić odsouzen Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu pro bývalou Jugoslávii k doživotnímu trestu za válečné zločiny a genocidu, rozžehl rozudek mezi historiky holocaustu palčivou debatu o definici genocidy.
Historik a jeden z nejznámějších „lovců nacistů“ Efraim Zuroff z Centra Simona Wiesenthala Mladićovo odsouzení tříčlenným panelem soudců uvítal, ale jeho usvědčení z genocidy v Srebrenici nazval zpolitizované a nespravedlivé. Oproti tomu vystoupil poradce Světového židovského kongresu a vyučující legislativu genocidy na právnických fakultách Kolumbijské a Cornellovy univerzity Menachem Rosensaft, jenž Zuroffovy argumenty proč se na srebrenický masakr nedá hledět jako na genocidu, nazval z právního hlediska „špatné“. Mladićovy jednotky postřílely roku 1995 v bosenské Srebrenici přibližně 8 tisíc muslimských mužů a chlapců, zatímco z místa odvezly a naživu ponechaly ženy, malé děti a v pár případech i starce.
Reklama
„Co se stalo v Srebrenici byl strašný a vražedný válečný zločin a tragédie, za což by měl Mladić a všichni odpovědní obdržet maximální trest. Ale nebyla to genocida,“ řekl Zuroff a citoval ponechání žen a dětí. Podle Zuroffa absence ženských obětí v srebrenickém masakru dokazuje, že „pachatelé chtěli spáchat a provedli válečný zločin, etnickou čistku, ale ne genocidu.“ Podle Zuroffa byl verdikt „zpolitizovaný“ a USApodle něj chtěly Mladiće z genocidy usvědčit poté, co svého času selhaly uznat genocidu rwandskou.
Rosensaft oproti tomu citoval již dřívější rozhodnutí tribunálu OSN pro bývalou Jugoslávii, které stanovilo, že složky, jež provedly operaci v Srebrenici „zamýšlely zničit bosenské muslimy v Srebrenici jako takové.“ Přitom Rosensaft nesouhlasí s definicí genocidy podle profesora Stevena T. Katze, zakladatele Centra židovských studií Ellieho Wiesela na Bostonské univerzitě, že jde o „destrukci všech lidských bytostí, které náleží k určité etnické, náboženské nebo národní skupině bez výjimky.“
Reklama
Rosensaft zmínil i mezinárodně známého badatele v oblasti lidských práv Williama Schabase, který v květnu 2014 nadnesl na půdě amerického muzea holocaustu otázku, která v té době s ohledem na Srebrenici zajímala mnoho lidí: „Jak může být zabití méně jak osmi tisíc lidí genocidou?“ Zavraždění mezi 500 tisíci a milionem Tutsiů ve Rwandě bylo podle Schabase „zcela jasným případem genocidy“. Srebrenici pak nazval „mikro-genocidou“, podle jeho slov „opravdu hrozný masakr, ale ne v rozsahu Rwandy nebo holocaustu.“
Rozsah možné genocidy totiž podle Rosensafta není určující. Nehemiah Robinson, dosud jedna z největších autorit na „Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia“, kterou přijala OSN roku 1948, napsal, že „úmysl zničit větší množství osob jedné skupiny právě pro případnost těchto osob k oné skupině musí být klasifikován jako genocida, a to i když tyto osoby tvoří jen část skupiny – buď v rámci země, regionu nebo komunity, pokud jde o podstatné číslo… a je na soudech, aby rozhodly v každém jednotlivém případě, zda je toto číslo podstatně velké.“ A v případě Srebrenice „soud rozhodl jasně a jednoznačně,“ řekl Rosensaft.
Zdroj: ztis.cz Foto: © ICTY – Flickr
