Co (ne)dělat při čekání na partnera

 

Na partnera jsem čekala do svých 24 let. Podle někoho je to málo, podle někoho docela hodně. Ať tak či tak, prošla jsem si různými fázemi čekání, během kterého jsem hledala, jak čas své svobody správně používat a využívat. Ne vždy se mi to dařilo, ale myslím, že stojí za to se o to pokoušet.  Co tedy při čekání na partnera (ne)dělat?

CO NEDĚLAT

1. Nežijte ve vzdušném zámku. Je snadné snít s otevřenýma očima, malovat si růžovou budoucnost, představovat si svého partnera, věci, které mu řeknete, a věci, které spolu budete podnikat. Když mě stavění vzdušných zámků popadlo, násilím jsem se snažila obrátit svůj zrak zpátky na zem a neživit své romantické představy. Neznamená to, že nesmíme mít sny a představovat si svou budoucnost. Myslím si, že je dobré přemýšlet o tom, s kým a jak bychom chtěli svůj život prožít. Mluvím tady o naivním snění a fantazírování, mnohdy podpořeném romány, romantickými filmy a písněmi.

Coby teenager jsem hltala romantické filmy, ale postupně jsem dospěla do bodu, kdy jsem zjistila, že mi tento druh filmů spíše ubližuje. Podporoval mě v mém snění, bolestně připomínal mou samotu a vedl k nerealistickým očekáváním, a tak jsem se rozhodla je výrazně omezit. Bylo mi tak líp.

Zkoumejte, co vám v tomto směru ubližuje, co ve vás vyvolává zbytečně bolestivou touhu, a pokuste se to omezit. Je škoda žít na vysněném obláčku, když můžeme plnými doušky vychutnávat reálnou přítomnost.

2. Neseďte s rukama v klíně. Někdy máme plnou hlavu nápadů, co podniknout a udělat, ale nějak se nám do nich samotným nechce. „Až budu mít partnera…,“ říkáme si. Máme tendenci být pasivními, sedět v koutě a snít. Je ale škoda nevyužít volný čas, který jakožto nezadaní máme. Pokud rádi cestujete, ale své vysněné cesty odkládáte na pozdější dobu, až budete moct cestovat se svým partnerem, promyslete to ještě jednou. Co když váš partner nebude zrovna vášnivý cestovatel? Až budete sedět s dětmi doma, bude vám líto času za svobodna, kterého jste nevyužili.

Na některé věci je dobré si počkat. Ale není dobré sedět v koutě, vzdychat a odkládat to, co nás baví, na později. Nevíme, jak dlouhý čas je nám tady na zemi vyměřen, a je tudíž trestuhodným plýtváním jenom tak přežívat a vše odkládat.

3. Nebuďte posedlí hledáním. Obcházet mládeže a vymetat všechny akce jenom kvůli své prudké touze někoho si najít, není dobrou strategií. Z hledání partnera se tak stává lov zaměřený na jediný cíl: ulovit kořist. Opět je to plýtvání časem a energií, které mohou být vynaloženy k něčemu užitečnějšímu. Navíc, pokud z nás čiší zoufalství a pokoušíme se pomalu o každou nezadanou holku / nezadaného kluka v mládeži, povede to jedině k pošramocení kamarádských vztahů.

 

 

CO DĚLAT

1. Využívejte čas. Je toho tolik, do čeho se můžeme pustit, co můžeme udělat pro sebe i pro druhé! Čas, který máme, můžeme využívat k budování pevných přátelství, ke studiu, k budování kariéry, k službě v církvi… Když se ohlížím zpět, jsem vděčná za všechno, co jsem mohla prožít. Kdybych bývala byla zadaná ve dvaceti, možná bych se nevypravila do Ameriky, neužila si tolik akcí s mládeží a tolik příjemných večerů s knížkou v posteli.

Občas, když jsem přišla po náročném dni ze školy nebo z práce a hověla jsem si ve svém studentském pokojíčku s nohama nahoře, uvědomovala jsem si, jak je to vzácný čas. Čas, který mám sama pro sebe. Čas, kdy nemusím vymýšlet a shánět večeři, protože mám na starosti jen samu sebe a nevadí mi odbýt se zbytkem chleba. Čas, kdy ještě nemusím lítat kolem dětí a přemáhat ospalost. Čas, který je prostě můj. V takových chvílích jsem si uvědomovala kouzlo okamžiku a vychutnávala ho plnými doušky. Užívat si člověk může, i když je sám!

2. Pracujte sami na sobě. Většina z nás sní o „ideálním“ partnerovi. Hluboce jsem prožívala, že když mám určité ideály a standardy, které od partnera očekávám, měla bych mu mít také já co nabídnout. Je dobré využívat čas svobody k práci na sobě samém: zejména na svém charakteru a na svých vztahových a komunikačních dovednostech. Oproti starším generacím máme výhodu v široké a pestré nabídce knih (nejen) na vztahová témata. Najdete je například na www.usvit.czwww.gimel.cznovabrana.cz nebo www.kmspraha.cz/knihkupectvi. Dobré věci lze najít i na internetu, třeba i v audiovizuální podobě.  (Už jste vyzkoušeli například archiv festivalu United? Najdete ho zde: festivalunited.cz/archiv) Nastudovanou teorii si pak lze vyzkoušet ve vztazích s přáteli, s rodinou či s lidmi v církvi. Mně osobně některé knížky a vyslechnuté semináře velmi pomohly a čerpám z nich dodnes.

3. Studujte Boží slovo a modlete se za svého partnera. Poslední, ale asi ta nejdůležitější a nejlepší rada. Modlitby mají obrovskou moc. Já osobně mám pocit, že jsem si svého partnera doslova vymodlila. Svěřovala jsem se Bohu se svými představami, říkala jsem mu, co je pro mě u partnera důležité, dávala jsem mu celý ten čas čekání i výběr partnera do rukou. Učila jsem se tak Bohu věřit a skutečně mu vydávat svůj život, hledat jeho, a ne svoji vůli. V této oblasti to pro mě bylo nejtěžší, byly to někdy těžké boje, a proto mě to k Bohu asi taky nejvíc přiblížilo…

„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (Bible, list Filipským 4,6)

 

Autor: Lucie Švábová
Zdroj: My2spolu

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář