#MeToo: Dvě tváře jedné kampaně

 

V posledních týdnech sociálními sítěmi i médii hýbe hashtag #MeToo. Popularitu mu přinesl skandál hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, který byl obviněn z mnohačetného sexuálního obtěžování. V návaznosti na jeho aféru začaly ženy pod hashtagem #MeToo sdílet své vlastní příběhy a zkušenosti s podobnými útoky.

Cílem iniciativy bylo upozornit, že podobné případy nejsou ojedinělé. Samovolně vzniklá kampaň měla ženám pomoct překonat hanbu i pocity spoluviny, dodat jim odvahu promluvit a upozornit tak na velikost problému. A to se opravdu povedlo. Internet zaplavily doslova miliony příspěvků z celého světa. Ženy se v nich svěřují s tím, jak se vyrovnávají se znásilněním, ale například i nechtěnými doteky nebo verbálními útoky.

Často zmiňují právě projevy, které jsou společností tiše tolerován a lidé je považují za normální. Protože „prostě to ber jako kompliment, když na tebe dělníci na ulici pokřikují“. A „nebuď netýkavka, vždyť to bylo jenom plácnutí přes zadek“. Navíc všichni přece víme, že „chlapi prostě takoví jsou, s tím nic nenaděláš“. Jenže objektivizace žen by normální být neměla. Nechtěné doteky ani oplzlé řeči, se kterými se občas setkáváme dokonce i v křesťanském prostředí, nejsou a nikdy nebudou komplimentem. A i když se svou závažností nemohou rovnat nejzávažnějším formám sexuálního obtěžování, je dobře, že i o nich se v souvislosti s #MeToo začíná mluvit.

Reklama

Bohužel ale iniciativa #MeToo má i svou odvrácenou tvář. Zdá se, že skandál Harveyho Weinsteina odstartoval mediální hon na další „zkažené muže“. Pozornost, kterou média věnují podobným příběhům, je nebývalá. Vyplouvají na povrch desítky let staré záležitosti a reputace významných mužů se bortí jako domečky z karet. Doplatil na to třeba britský ministr Michael Fallon, který minulý týden rezignoval poté, co média začala řešit s ním spojený patnáct let starý incident. Fallon byl obviněn, že nevhodně sahal na koleno rozhlasové novinářce. Minulost dohnala například i amerického herce Kevina Spaceyho. Jeho pevnou pozici mezi hollywoodskými hvězdami poškodilo koncem října nařčení, že roku 1986 dělal sexuální návrhy nezletilému chlapci.

Můžeme se ptát, jestli je konec politické dráhy adekvátním následkem jednoho sáhnutí na koleno. A jestli je fér, když herec kvůli neprokázanému obvinění z třicet let starého přečinu nedostane plánované ocenění. Muži, kteří zneužívají svá privilegované postavení, by dozajista měli být potrestáni. Jenže v současné atmosféře lze často jen těžko určit, která obvinění se zakládají na pravdě. Snad ještě nikdy nebylo tak snadné zničit kariéru několika větami. Už není třeba mít důkazy nebo hnát případ k soudu, stačí tvrzení proti tvrzení. Médiím lačným po skandálních odhaleních nabídnout šťavnatou historku z dávné minulosti a svézt se na aktuální vlně hysterie.

#MeToo bezesporu odvádí záslužnou práci při upozorňování na rozsáhlost problému sexuálního obtěžování a otevírá velmi potřebnou celospolečenskou debatu. Jenže hysterie, kterou je provázena, na druhou stranu zbytečně rozdmýchává mezigenderové napětí, vytváří atmosféru strachu a nahrává těm, kteří záměrně systematicky vykreslují všechny muže jako predátory. Proto je otázka, jestli iniciativa opravdu dosáhne kýženého výsledku a v dlouhodobém horizontu přispěje k většímu bezpečí žen, anebo se opět stane jen dalším impulsem ke vzniku generace pasivních mužů, kteří se budou bát naplno zastávat svou roli.

Kristýna Gillíková, foto pixabay

 

Reklama

Více informací o muzikálu The Way Back

 

Categories: Komentáře

Leave A Reply

Your email address will not be published.