Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Gen. 1, 27
Můžeme pouze spekulovat, proč se Bůh rozhodl stvořit člověka. Aniž bych se do těchto spekulací pouštěl, je z výše zmíněného textu jasné, že člověk je stvořen podobný Bohu. Když vidíme člověka stvořeného jako muže a ženu, vidíme jeho jednání, vztahy, můžeme lépe pochopit, jaký je Bůh. Pavel dokonce píše, že vztah muže a ženy v manželství je obrazem vztahu Krista a církve.
Bůh stvořil člověka a následně z něj „kus“ vzal a z tohoto „kusu“ zformoval ženu a ze „zbytku“ byl muž. Jedinec by Boha nezobrazoval dobře. Muž i žena zobrazují z Boha určitou část. Speciálním způsobem se to děje v manželství, ale muž je mužem a žena je ženou, i když žijí jako svobodní. Každý je stvořen speciálním způsobem a vzájemně se potřebují. Protože jsou v něčem silní a v něčem slabí. To je i důvod, proč „jednopohlavní“ kolektivy nejsou zrovna zdravě fungující společenství. Bez jakékoli podpory stereotypů je zřejmé, že muž i žena jsou v mnohém rozdílní a inklinují k rozdílným věcem a jen dohromady jsou k Božímu obrazu. Rozdílnost není ohrožením, ale doplněním. Není prostor pro nějakou genderovou rovnost, protože při stvoření jsme dostali svou identitu a hodnotu jako lidé, jako muž nebo žena. Bůh o nás věděl ještě před naším početím, a už nás viděl a znal jako muže a ženu. Můžeme být spokojení a hrdí na to, že jsme muži resp. ženy. Máme hodnotu toho, že nás Bůh stvořil a že svou částí odrážíme to, jaký On je.
Muž mluví o ženě jako o pomoci sobě rovné, jako o své družce. Tuto rovnost porušil hřích, ale v Kristu se rovnost navrací. Podle Gal. 3, 28 už není rozdíl v hodnotě daný sociálním původem, rasou nebo pohlavím. Nikoli, že by nebyl rozdíl ve fungování apod., ale není rozdíl v hodnotě. Proto nemusíme mít strach z druhého pohlaví, který se projevuje někdy právě snahou o nadřazenost nebo manipulaci. Strach se může projevit obavou, zda budu dost mužný nebo ženská. Strach, zda mne ten druhý neovládne. Pokud nejsme schopni normální zdravé komunikace a legitimních vztahů s lidmi druhého pohlaví, potřebujeme uzdravení. A v Bohu je toto uzdravení možné. Věci vycházející z nejistoty ohledně naší identity podporované různými pseudovědeckými tvrzeními zpochybňujícími naší identitu jako muže a ženy mohou být v Kristu poraženy. Bůh nás stvořil jako muže a ženu a stvořil nás dobře. Ke zdravým vztahům s lidmi stejného i opačného pohlaví, k intimitě (intimita není sexualita – bez sexuality je možno prožít celý život a patří jen do manželství, intimitu neboli blízkost ve vztazích potřebujeme všichni a nelze bez ní žít zdravý život). Hřích mnoho zkazil, ale Ježíš přinesl uzdravení a nápravu i v této oblasti.
Možná máme někdy problém se svou identitou. Muž má problém být zodpovědný, vést, rozhodovat ve spojitosti se zodpovědností, být statečný a nebát se chyb a zklamání. Žena má problém s citlivostí, určitým typem slabosti, prostě mít postoj, že vše nezvládne a nevydrží. U každého se to může projevit trochu jinak. Můžeme v této oblasti bojovat, ale nesmiřme se s porážkou. Máme možnost být muži a ženami podle Božího plánu.
V našem sboru jsme otevřeli různé otázky týkající se manželství, rodiny, partnerských vztahů i vztahů rodičů a dětí. Možná vidíš, že něco v tvém životě potřebuje změnu směrem k Božímu řádu. Pokud to tak je, nemá pro tebe být zahanbující, že vše není takové, jaké by mělo být. Je to výzva hledat Hospodina, možná společně se svým manželem nebo manželkou, možná společně se svým zralým přítelem nebo přítelkyní. Změna je možná. Kéž je církev v naší zemi a tedy i náš sbor plná skutečných mužů a žen podle Božího srdce. Těch, na kterých je vidět, jaký je náš Bůh.
Autor: Lubomír Ondráček
Zdroj: KS Praha
Foto: Flickr
