Iveta Halešová: Naučila jsem se pěstovat sebelásku, abych mohla být prospěšná druhým (rozhovor)

Iveta Halešová a její společnost IveHale s.r.o. se zabývá zakládáním a budováním obchodních sítí pro zahraniční firmy jako Tupperware, Pierre Lang, Jenny Lane, O-Pur. Zabezpečuje překlady materálů, vytváří strategické a marketingové plány, zabezpečuje training a poradenství. Je plná optimismu a dobré nálady, s noblesou se věnuje pořádání akcí pro ženy a seniory. Má styl a smysl pro humor. Pořídila si Apple, protože je vegetariánka a miluje ovoce.

Ahoj Iveto, jak se máš?

Ahoj Hanko, vcelku velmi dobře. Potýkám se sice s problémy, jako například náhlá hospitalizace mého tatínka. Na druhé straně jsem ráda, že žijeme v naší zemi a máme zde zdravotní péči, i když by dle mého názoru mohla být vstřícnější a empatičtější.

Je podzim náročnější období, než jiné části roku?

Podzim je pro mě vůbec to nejhezčí roční období! Opět se budu opakovat, že jsem ráda, že žiji zde v této zemi, ve střední Evropě, kde se můžeme čtyřikrát v roce těšit na jiné počasí, jinou dobu apod. Není to fádní, po studené zimě, která vyčistí ovzduší a půdu, přichází jaro – vše se vrací k životu, rozvíjí se, raší, kvete a příroda ukazuje všechny své možnosti, aby v přicházejícím létě vytáhla své hlavní trumfy. A pak přichází podzim, hrající všemi překrásnými barvami. Podzim nás připravuje na zimu – rána jsou chladnější, někdy je zcela pošmourno, to abychom se připravili na méně sluníčka a více odpočinku. Najednou pak vyskočí slunce a my zažíváme krásné babí léto, které roztřpytí i rosu na pavučinách. 

Jak se vyvíjela Tvoje pracovní kariéra? Chtěla jsi vždycky dělat to, co děláš?

Moje pracovní kariéra se vyvíjela zcela opačným směrem, než jsem si někdy od základní školy vymyslela. Jsem vnučkou věhlasné a vyhledávané krejčové. Maminku vynechám – má mnoho předností, žel po své mamince talent a lásku k šití nezdědila. Mne od malička fascinovaly tkaniny, látky, móda, šití a výběr svého povolání jsem někdy na konec základní školy měla jasný. Díky tehdejšímu politickému vedení a náboženskému přesvědčení celé naší rodiny mně takříkajíc bylo určeno, co budu studovat resp. kam půjdu dále. Když jsme s rodinou bydleli v Německu, nabídla mi kamarádka, zdali bych nechtěla prodávat vynikající nádoby a dózy. Jmenovala jsem jí tisíc důvodů, proč bych to nemohla dělat, ale ona byla neodbytná a přesvědčila mne, abych to zkusila.

A šlo to, překonávala jsem různé problémy a hodně se učila. Dosáhla jsem i hodně velkých úspěchů a po té, co jsme se v roce 1996 vrátili do ČR, mne firma požádala, zda bych nechtěla vybudovat její zastoupení v Česku. Opět jsem jmenovala tisíc důvodů, proč bych to nemohla udělat. Nemohla jsem ale přesvědčovat, že mi prodej nejde – už bylo evidentní, že to umím. Pustila jsem se do práce a šlo to. Měla jsem výborné učitele – manažery, kteří měli obrovskou pokoru a vděčnost. Ve své kariéře jsem se dostala hodně nahoru a zaplatila i poměrně vysokou cenu – odnesl to krach manželství. Pak přišel čas na přehodnocení a stanovení si priorit.

Reklama

 

Mohla bys být konkrétní? Co jsi nechtěla a co jsi naopak začala chtít?

Věděla jsem, že není důležité, abych hodně, ne-li všechna rozhodnutí dělala sama, že je mnohem efektivnější vytvářet dobrý a spolehlivý tým, který bude vědět, co má dělat, jednotlivci budou pracovat samostatně, zodpovědně aby se nakonec všichni sešli a mohli konstatovat, co se povedlo a na čem je potřeba zapracovat. Henry Ford kdysi řekl: pokud Tě k běžnému chodu firmy nikdo nepotřebuje, je to známka toho, že jsi výborný šéf, který své lidi vše naučil a věří jim.

Další prioritou bylo více času na sebe a rodinu. Naučila jsem se pěstovat sebelásku, abych mohla být prospěšná druhým. Věčně uhoněná, přetažená, unavená a bez energie supermatka a žena nikomu a nijak neprospívá, takže jsem se naučila věci odložit , přesunout nebo jednoduše říci i ne. Paradoxně ten čas věnovaný sobě, synovi, rodičům, přátelům mi nikdy nechyběl. Byla to vzácná investice do vztahů.

Přivedla jsem do Česka a na Slovensko ještě pár jiných firem. Zažila jsem také, jaké to je, když mi mí nejbližší spolupracovníci ukradli obchodní podíl a po patnácti minutách mi bylo jasné, že mám zaměstnance, náklady a nemám příjem. Byla to těžká situace, která mě opět dovedla k přehodnocení priorit. Mnoho mých přátel a známých se často ptalo, jak to mohu vše vydržet a relativně dobře snášet.

Co Tě vedlo?

Měla jsem v životě štěstí na moudré a zkušené manažery, kteří své pozice vybudovali pílí, empatií, pokorou a vděčností. Mám velmi ráda knihy jako: Vítězové nikdy nepodvádějí s podtitulem …ani v těžkých dobách, nebo Vděčnost v businesse nebo Vděčnost – způsob života, ale nejvíce obchodních rad a námětů lze najít v knize knih – bibli. Ráda po ní sáhnu a čtu, i když jsem ji četla už mnohokrát, často objevuji to, co jsem v těch textech neviděla. Vždy je důležité číst i stejnou věc s jiným pohledem.

Jak Ty osobně vnímáš Boží vedení?

Podzim je také období sklizně a v životě člověka je to čas na jakési bilancování. Já se zrovna nacházím v tomto časovém údobí a tak s vděčností bilancuji, co se mi v životě povedlo, co ne, čeho jsem dosáhla, co jsem možná někdy a za jiných okolností dosáhnout mohla. Jako křesťan mám tu další možnost, obracet se ještě výše k Bohu. Myslím, kdybych neměla tu možnost, spoustu těžkých situací bych nebyla schopna unést. Také se říká, chceš-li něčeho dosáhnout, musíš být schopen se odrazit. A odrazit se lze pouze v případě, že člověk spadne na dno.

Do vínku jsem patrně dostala houževnatost, trpělivost a sebekázeň, tak se snažím pokorně a empaticky řešit všechny vzniklé situace. Jsem vděčná za všechny zlé i dobré věci, které se mi dějí, protože to člověka vede k větší empatii. Právě v tom vidím Boží vedení. Vnímám, že když mi ubývají síly, jak fyzické nebo psychické, tak se mám kam obrátit. To je devíza, kterou nemají všichni.

 

Autor: Hana Pinknerová

Categories: Lifestyle

Leave A Reply

Your email address will not be published.