Hana Pinknerová: Prorocké sny

Začala jsem číst knížku o prorockých snech. Vybrala jsem si takový titul i přes to, že si většinou své sny nepamatuju. Možná se mi v noci něco zdá, ale když se probudím, skoro nic mi nezůstává. Nanejvýš zachytím prchavý závan nějakého pocitu, nálady, atmosféry a ten se rychle rozplyne. Ostatní členové mé rodiny dokáží o svých snech ráno u snídaně poutavě dlouze vyprávět, pamatují si neuvěřitelné podrobnosti jako barvy, vůně a komplikované zápletky dějů. Obdivuju je, protože tohle se mi nestává. U snídaně už ani nevím, že jsem spala. Jsem tak plná plánů všeho, co by se dalo provést, nedočkavě koukám z okna, jaký máme nový den, mám hlad na snídani a minulá noc pro mne už neexistuje.

Knížka o snech se na mne usmívala z police a já jsem měla dojem, že si mne volá. Někdy to tak s knihami mívám. Pustila jsem se do čtení a zatoužila jsem po snech.Věřím, že v nich může Bůh promlouvat a mě samozřejmě zajímá, co mi říká. Biblická argumentace o prorockých vlastnostech snů mi přišla dobrá. Těžko pochybovat, děj některých příběhů je na pokynech vydaných ve snu přímo založený. Praktické tipy, jak polapit ulétající sen, jsem rovnou naplnila. K posteli jsem si na dosah ruky přichystala bloček a tužku, abych si mohla okamžitě zapsat slovo, myšlenku, vjem nebo obraz, který by se mi v noci zdál. Hned vedle jsem si položila taky baterku, abych nemusela rozsvěcovat lampičku a nebudila třeba uprostřed noci svého manžela. Kdo trénuje, zlepšuje se a já jsem toužila po snech.

Reklama

 

Dočetla jsem se k části, kde autor napsal, že sny od Boha se zabývají oblastí naší působnosti, případně naší služby, oblastí, v níž nám dává autoritu. To mi přišlo jako velmi logické. Nemohla jsem se dočkat, až se mi v nějakém snu něco takového vyjeví. Zatím totiž v mém bločku na sny bylo jen několik slov a ta odrážela spíš střípky děje předchozího dne nebo dojmy z filmu, který jsem sledovala před spaním. Většinou jsem v nich nic srozumitelného nespatřovala. Stále jsem ale doufala, že třeba i prostřednictvím snu ke mně může Bůh promluvit a ukázat mi, kudy dál. Naznačí mi, jaká je má další cesta. Nebo mi jen potvrdí, co už vím, což by znamenalo, že mě nečeká žádná výrazná změna a to by také bylo hezké. No prostě toužila jsem slyšet Boží hlas.

Začala jsem dokonce večer před ulehnutím prosit o sny. To jsem nikdy předtím nedělala, protože mě to ani nenapadlo. No a dnes se mi nad ránem zdál sen, který se dal zapsat. Obsah mého snu zapadal poměrně přesně do souvislostí vizí, Božích pokynů a oblastí duchovní autority. Byla v něm zřetelná odpověď na můj otazník, pokyn, jímž se vyřešil problém toho dne. Vděčně jsem si zapsala myšlenku ze sna připravenou tužkou do bločku. Co kdybych zapomněla? U snídaně jsem dcerám nadšeně vyprávěla, že jsem konečně měla sen, v němž jsem dostala řešení nějakého svého úkolu. Samozřejmě se zvědavě dotazovaly, co to bylo. A já jsem jim hrdě svěřila, že mi Bůh laskavě ukázal, co mám dnes uvařit.

Ještě stále toužím po snech. Jednou přijdou a já budu připravená.

 

Autor: Hana Pinknerová  Foto: CC Search

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář