Hana Pinknerová: Kázání z billboardu

Obvykle texty na billboardech moc nečtu, myslím si, že jsou to většinou pitomosti. Ale i z bilboardu ke mně promluvil Bůh.

Vraceli jsme se odkudsi autem, a jak jsme se proplétali spletí odboček, nadjezdů a podjezdů, postavil se do cesty mým očím billboard, na němž byla vyobrazena hlava nějaké ženy a přes ni nápis: „Když ve vás někdo věří, dokážete víc.“ Zamyslela jsem se nad tím.

Banka vám asi uvěřit musí, než vám půjčí peníze. A nemyslím, že jde o víru. Předpokládám, že si důkladně ověří všechny skutečnosti, jimiž svou žádost podkládáme. Je ale hezké, když mi uvěří mí blízcí, rodina, přátelé a podpoří mě. Když ke mně mluví řečí víry, která buduje: „To dokážeš. Věřím, že to zvládneš.“ A případně mi i pomohou. Půjčí nebo dají mi peníze nebo jiné hmotné věci, které mi pomohou, přiloží sami ruku k dílu a pomohou mi i prakticky. Zajímají se o mne a můj projekt, mou práci, mé dílo. Ptají se, jak pokračuju, co potřebuju, jak zvládám protivenství, jak to jde. Modlí se se mnou za můj zdar a prospěch a žehnají mi. Proč to dělají? Protože mi věří. Uvěřili, že dokážu napsat knihu, vést obchod, založit soukromou školu, včelařit, zdolat Mont Blanc nebo Milešovku, hrát v extralize, nebo cokoli. Cokoli.

Taková podpora dává křídla. Máte pevné přesvědčení, že někdo zná vaše schopnosti, váš charakter a vůli. Opakovaně vyjadřovaná důvěra podporovaná praktickou pomocí vám pomáhá překonat všechny překážky a nejvíc sama sebe. Když někdo věří ve vás, je těžké si sám nevěřit.

Odvrácenou stranu víry, důvěry a pomoci známe také. Ti, kdo nám neuvěřili, říkají: „To nedáš. Stanovil sis příliš vysoký cíl. Na to nemáš, holenku. Na co si to hraješ? Jen se chceš předvádět.“ Znáte? Známe. Jsou to hlasy našeptávačů od toho zlého. Ti, kdo takto mluví, nás nemají rádi. Tak je to napsáno v Bibli. V prvním dopisu do Korintu je popsáno, jak vypadá láska, a jednou z jejích vlastností je důvěra. Láska věří.

Bůh je láska. Proto můžeme vědět, že nám věří. On svou víru v nás dokázal a neustále dokazuje. Kdyby nás nemiloval a nevěřil v nás, copak by za nás dal svého jediného a milovaného syna? Copak by kvůli nám, špinavým, prolhaným, zlodějským, ignorantským mrchám nechal zvlášť trýznivým způsobem zabít svého dokonalého miláčka, kdyby v nás nevěřil? Bůh musel věřit, že kvůli němu odhodíme hřích, který je nám tak příjemný a vyměníme ho za něco ještě příjemnějšího. Bůh musel uvěřit, že budeme chtít najít, poznat a naplnit jeho vůli, jeho možnosti pro náš život. To, co na míru sedne našemu obdarování, temperamentu, našim schopnostem. To, co nás posune dál a výš. To, co nás přiblíží k němu.

Já určitě nepolezu na Mont Blanc ani se nechystám včelařit, ale možná ještě nějakou knihu napíšu a v obchodě se mi daří. Bodejť by ne, když mi věří Bůh. Ze samé vděčnosti za jeho víru, koukám kolem sebe a hledím povzbuzovat ty, co se rozhodli někam jít, něco dělat, něčeho dosáhnout. Láska důvěřuje.

 

Autor: Hana Pinknerová

 

 

Categories: Komentáře

Leave A Reply

Your email address will not be published.

Přejít k navigační liště