Hana Pinknerová: Bůh má dobrou paměť

Kdysi dávno před mnoha lety jsem se zúčastnila jedné křesťanské konference zaměřené na vize a životní cíle. Celé to bylo velice povzbuzující, motivující a plné naděje. Všichni tam mluvili o velkých vizích a životním poslání, divech a zázracích, dost se tam tehdy i prorokovalo.

Taky jsem chtěla mít nějaký veliký životní cíl či důležité poslání, ale nic z toho, o čem se mluvilo, nerezonovalo s mým srdcem. Styděla jsem se trochu, že pořád nic nemám, když většina ostatních se zalykala nadšením, jak zajímavý život je čeká, jak důstojného poslání jsou hodni. Já nic. Už jsem si připadala trapně, podezírala jsem samu sebe z ubohé přízemnosti, z nedostatku představivosti a snad i z malé duchovnosti. Chtělo se mi někam se schovat. Skoro na závěr toho víkendu i ke mně přistoupila jedna dívka s proroctvím. Vyprávěla o krátkém vidění, v němž jsem já byla na nějaké slavnosti se spoustou květin, hudby, sladkostí a barev. Pomáhala jsem tam dětem u atrakce, kde se zavázanýma očima odstřihovaly sladkosti pověšené na provázcích. „Tys jim pomáhala najít ty sladkosti, aby jich odstřihly co nejvíc,“ sdělila mi a vysvětlila, že to mohu vztáhnout i na život obecně. „Budeš pomáhat lidem nacházet v životě potěšení.“
Tehdy mne to trochu zklamalo, čekala jsem něco významnějšího, důležitějšího, možná okázalejšího, co by vypadalo víc duchovně, ale pamatuju, že moje srdce jen tak uspokojeně vzdychlo. Brzy jsem na tohle proroctví zapomněla. Po mnoha letech od té události jsem vyklízela zásuvku v psacím stole a objevila jsem krabici od bonboniéry plnou různých papírků a sešitků. Mé zápisky, poznámky a vzkazy z hluboké minulosti. Zvědavě a trochu dojatě jsem se tím probírala a mezi náčrtky recenzí na zajímavé knihy, jedním receptem na ovocné knedlíky a poznámkami z nějakých přednášek jsem nalezla zápis právě toho proroctví o dětech se zavázanýma očima a nůžkami v rukou, sladkostech na šňůrkách a mé pomoci. Došlo mi to. Vždyť já jsem dokonce napsala tři knihy přímo o potěšeních a jejich hledání, nacházení a vychutnávání! I když jsem na slova proroctví zapomněla, ono se stejně naplnilo. Jak skvělé, že Bůh má dobrou paměť.

 

Autor: Hana Pinknerová
Foto: Pixabay

 

1 Komentář

  1. Ano, Bůh má opravdu dobrou paměť 🙂 Z našeho pohledu to tak jistě vypadá, ale On věděl už několik tahů dopředu, jak má všechno do sebe zapadnout. Je povzbuzující číst takové příběhy – berou za srdce. Miluje nás, ani nevíme jak …

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář