Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Př 17,5
Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.
Mt 18,10
Ty šprte, tlustoprde, brejloune, černá hubo, rákosníku, pánbíčkáři, ťůťo…! Toto a mnoho jiného slýchávají od dětství ti, kdo jsou jiní. A co při tom cítí? Bezmoc, křivdu, smutek, izolaci, zlost…? A co cítí ten, kdo se povyšuje? Zlomyslnou radost, triumf převahy, ubezpečující jistotu sounáležitosti s nadřazenou skupinou, pocit vlastní důležitosti…? Jako oběť ústrků nacházím přeblízkého Krista, vždyť jdu jeho cestou, a tak se „nemusím báti zlého“. Jako agresor pak ztrácím sám sebe, byť v sebeuspokojivém mámení. Seznám-li ale svoji bídu, padnu-li na dno, i zde mne Kristus spasí. Ta jeho oběť bolela, ta jeho oběť přináší zázračné proměny.
Děkuji ti, Pane, za tvoji blízkost, věrnost, osvobození od zlého…
Gn 1,14-19 * Jl 2,12-17
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
