Jaký úžas je slyšet ze slov této modlitby! Byla zapsána, aby se mohla stát modlitbou mnoha dalších synů Adamových. Vědomí lidské křehkosti a pomíjivosti je bolestnou skutečností našich životů. Tuto skutečnost však převyšuje poznání, že náš život zde byl a bude především Božím přáním. Je tak osvobozující vědět, že život nemáme sami ze sebe – že nejsme ani výtvorem náhody, ani nechtěným omylem. Bez ohledu na to, čím v životě právě procházíme, smí naše srdce být doma u Boha – v úkrytu jeho lásky a přijetí. Kdo je doma u Boha, už ví, že toto poselství není žádným balamucením. Kdo je doma u Boha, smí žít a žije své dny s nebeskou perspektivou.
Nebeský Otče, ukrývám se ve tvé objímající lásce a děkuji ti za poznání, že jsem tvým přáním.

L 22,54-62 * Nu 11,24-35