První z těchto veršů z vyprávění o prvním hříchu k nám mluví o tom, jak nás náš pohled na určité věci může buď povznášet, nebo naopak činit velmi přízemními. Staří církevní otcové říkali, že Adam s Evou v ráji pohlíželi vzhůru, pozvedali oči od stvoření ke Stvořiteli. A Órigenés to upřesňuje: „První lidé se dívali vzhůru a v pozemském viděli obraz věcí nebeských. Avšak hřích vtlačil jejich pohled dolů, od té chvíle vidí jen věci nepovznášející mysl.“ Hřích zatemňuje Boží obraz v člověku. Člověk tedy potřebuje změnit směr svého hledění, od mnoha pozlátek souvisejících s jeho chtivostí a pýchou pohledět k jedinému, který je Dárcem všeho. A u něj a s ním začít hledat smysl svého života.
Svatý Bože, změň náš pohled a otevři naše srdce, abychom dokázali vidět život tvýma očima a v radosti, která nepřestává, tě jednou slavili tváří v tvář.

1K 14,6-9.15-19 * Sk 2,14-28