Denní zamyšlení 17. února 2017

Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo“?

Iz 40,27

Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.

Žd 10,35

Svírá se nám srdce, když vidíme bezpráví. Děje-li se ale dlouho křivda nám, zažíváme podivnou, těžkou temnotu. Je Bůh daleko? Copak nevidí a neslyší? Vždyť trpíme nespravedlivě! Hospodin je garantem spravedlnosti, a my se potácíme v bezpráví? Jak dlouho? Apoštol říká: „Budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“ Jdeme v Kristových šlépějích. Boží slovo nás ujišťuje, že současná utrpení jsou jen na chvíli. Pak přijde vykoupení, vysvobození. Býváme přitom jak ve snu, překvapeni, ohromeni. Podíváme-li se nazpět, mohli jsme se něčemu přiučit? Zažité příkoří v nás vypůsobilo, že máme větší citlivost vůči trpícím, lépe jim porozumíme a pochopíme je.

Kriste Ježíši, který jsi nespravedlivě trpěl, posiluj nás trpělivostí a nadějí, abychom mohli být v soužení nadějí a světlem.

Mal 3,13-18 * L 10,17-20

 

Zdroj:  Ůvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Evangelická církev metodistická

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář