Dan Drápal: Možná řešení migrační krize

 

Varuji čtenáře: Nebude to povzbudivé čtení. Leč tuto otázku vlastně řešíme všichni, ať už přímo či nepřímo. S touto otázkou souvisí případné prohry či výhry tzv. „populistů“, tato otázka je předmětem mezinárodních jednání, ovlivňuje život celé Evropy a někdy zasahuje i do našeho soukromí, protože bývá předmětem sporů i mezi nejbližšími příbuznými.

Vidím několik scénářů tohoto řešení.

Dan Drápal
Dan Drápal

Ten, kterého se mnozí z nás nejvíc bojí, je zánik západní civilizace v Evropě. Migrantů přijde tolik, že se zhroutí systém vlády, sociální systém, nastane ekonomická katastrofa, prudce se zvýší zločinnost, ovšem mnoho zločinů zůstane nepotrestaných, přestane fungovat justice atd.

Druhý možný scénář je rekolonizace částí Afriky, případně Blízkého východu.

Třetí možný scénář je důsledná izolace Evropy od Afriky, Blízkého východu a Turecka.

Konečně čtvrtým scénářem – jediným opravdu pozitivním – je jakési probuzení Evropy, kdy jednotlivé státy začnou důsledně uplatňovat zákonnost na svém území, kdy se budou problémy jasně pojmenovávat a kdy nastane celospolečenská diskuse, které se podaří překonat nynější propast v evropských společnostech.

Zatím se jako nejpravděpodobnější jeví scénář první. Druhý a třetí scénář je – přinejmenším zatím – z morálních důvodů pro velkou část společnosti nepřijatelný, ale i kdyby odpadla morální zábrana, je málo pravděpodobný, protože Evropa by neměla dostatek odhodlání toto řešení nejen zvolit, ale i uskutečnit.

Čtenář uhodne, že bych si přál, aby nastal scénář čtvrtý, nicméně jsem natolik realista, že je mi jasné, že pokud se smýšlení Evropanů zásadním způsobem nezmění, je málo pravděpodobné, že by vývoj šel touto cestou.

Nyní si dovolím uvést několik myšlenek, které považuji za relevantní.

Evropa Africe velmi pomohla. Díky evropské (a pochopitelně i americké) medicíně dramaticky klesla dětská úmrtnost. Díky očkování a jiným preventivním opatřením se dramaticky omezily vražedné epidemie a výrazně se prodloužila délka života. Důsledkem bylo, že počet obyvatel v Africe začal dramaticky růst. Problém je ale v tom, že v těchto zemích jsou špatné vlády (často velmi špatné vlády), ne-li dokonce anarchie. Řada afrických zemí by byla schopna své obyvatele uživit, kdyby v nich nevládla nepředstavitelná korupce a kdyby se v nich dodržovaly elementární normy spravedlnosti.

Přinejmenším některé země, které mají relativně dobrou vládu, se dokázaly z bídy zvednout. Jako příklad nám může sloužit Botswana nebo Kapverdské ostrovy. Není náhodou, že se jedná o země poměrně malé a přehledné. Snáze se vládne v dvoumilionové Botswaně než v devadesátkrát lidnatější a etnicky pestré Nigérii.

Obávám se, že „dobré vlády“ se v těchto zemích neobjeví samy od sebe. Je tedy malá pravděpodobnost, že se v těchto zemích začne lidem dařit lépe. A pokud se jim lépe dařit nebude, můžeme čekat, že se budou chtít přestěhovat do Evropy. To, co jsme zakusili v roce 2015, je jen závdavek.

Nechceme-li tedy, aby se do Evropy přestěhovaly miliony Afričanů, bylo by namístě postarat se o dobrou vládu přímo v jejich vlasti. Chápu, že takový nápad vzbudí veliký odpor – vždyť by to znamenalo novou kolonizaci!

Ano, znamenalo. Mějme ovšem na paměti, že kolonizace může být vražedná a loupeživá, což byl případ Belgického Konga na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století, nebo hojivá a vedoucí k prosperitě, což byl případ Japonska, jemuž několik let po jeho porážce v roce 1945 vládli Američané.

V každém případě platí, že nemáte-li lepší nápad a tuto možnost odmítáte, de facto hlasujete pro scénář číslo jedna.

Problémem evropských vládních a akademických elit je, že se tváří, že naplňuje scénář čtvrtý, a nechtějí si přiznat, že vše směřuje k vývoji podle scénáře prvního.

Po každém teroristickém útoku se západní vlády a liberální intelektuálové dušují, že si nenecháme vzít naše svobody, naše hodnoty – že se nenecháme zastrašit. Zní to pěkně, nicméně kontrastuje to s realitou. Pokud by někdo uplatnil svobodu slova a zesměšňoval islám, zle narazí, a to zdaleka nejen u muslimů. Křesťany lze ostouzet bez obav, a židy můžete ostouzet také … tedy pokud jste muslim. Mezi nemuslimy se to zatím nesmí dělat otevřeně. Antisemitismus musíte skrývat za antisionismus. Zatím.

V Británii je zákonem zakázána ženská obřízka. Přestože se praktikuje každoročně na stovkách (a možná tisícovkách) malých holčiček, po dobu platnosti tohoto zákona nebyl nikdo ze spáchání ženské obřízky obžalován, natož odsouzen. Takto vypadá právní stát?

Obyvatelé západního světa hledají, s čím by se mohli identifikovat. Logické by bylo identifikovat se s národem. To prý ale vede k nacionalismu, který byl v minulosti příčinou mnohého zla.

Ve skutečnosti je národ a identifikace s národem něco v zásadě neutrálního, čemu teprve dodáváme určitý obsah. Pokud národ podlehne pýše a začne se povyšovat nad jiné národy, je to opravdu zlé. Nicméně v dějinách máme i jiné příklady, a to dokonce v našich vlastních.

Předpokládám, že kdyby se obyvatelé Podkarpatské Rusi mohlo v roce 1990 v nějakém hlasování vyjádřit k otázce, zda by si přáli být součástí Ukrajiny, Maďarska nebo Československa, volili by tuto třetí možnost. Tehdy ještě žili pamětníci, kteří věděli, jaké to bylo na Podkarpatské Rusi před vypuknutím druhé světové války. Tehdy Češi Podkarpatské Rusi hodně pomohli, ostatně hodně pomohli i Slovensku.

V každém případě je třeba nejprve pojmenovat problém. Společnost zůstane rozdělená, pokud se neshodneme alespoň na formulaci otázky. Jen pokud si položíme jasnou otázku, můžeme hledat správnou odpověď.

Pokusím se tedy otázku položit: Hrozí skutečně scénář číslo jedna? A pokud ano, co s tím uděláme?

3 Komentáře

  1. Napsáno ve snaze, v co největší míře odhalit pravdu. A to je také jediný možný způsob, jak obstát. Známe to přece každý u sebe, když opravdu chceme vyřešit nějaký nesnadný problém, musíme si nejprve ve svém nitru přiznat, co děláme špatně a co je příčinou. Ne jinak to funguje v širším okruhu a ve společnosti. V zájmu politiků EU není snaha tuto pravdu hledat. Jejich alibistická snaha pomáhat a podporovat migraci ve státech EU restriktivním způsobem, je právě od těch pravd velice vzdálena a samotný problém neřeší – toho si je stejně každý vědom. Ano, pomáhat je nutné – co ale uděláme s tou pravdou? V Božím stvoření je jen otázkou času, kdy ji již nebude možné ignorovat.

    Odpověď
  2. „Druhý a třetí scénář je – přinejmenším zatím – z morálních důvodů pro velkou část společnosti nepřijatelný, ale i kdyby odpadla morální zábrana, je málo pravděpodobný…“

    Nepřijatelnost těchto scénářů není dána morálními důvody, nýbrž perversní ideologií lidských práv, kterou západní státy zakotvily do svých ústav a listin základních práv a svobod a tím se dostaly do víceméně bezvýchodné pasti. Pokud by se západní civilizace ještě ohlížela na nějaké skutečně morální zábrany, nemohla by akceptovat např. legalizaci interrupce, sodomie (v Benkertově a jeho následovníků newspeaku „homosexuality“), euthanasie atd. Židé ani kristovci žádná lidská práva neznají. Židé hlásají dodržování micvot (přikázání), kristovci hlásají milost. Jak by vůbec mohl mít podle bible člověk nějaká vrozená, nezcizitelná, nezadatelná atd. lidská práva, když pro svůj hřích propadl smrti? Práva může člověku přiznat jen nějaká konkrétní společnost na základě konvence, ať už je nazýváme právy občanskými, národními atd. Koncepce všeobecných přirozených lidských práv je však nesmyslem.

    To věděl už starověký filosof Karneadés, který prohlásil: „… přirozené právo neexistuje; všichni lidé a jiní živočichové jsou vedeni přirozeností ku svému prospěchu; proto neexistuje žádná spravedlnost, nebo pakliže je nějaká, je to největší hloupost, neboť si sama škodí, pečujíc o cizí výhody. A uvedl tento argument: všechny národy, které vlastní kvetoucí říši, a i samotní Římané, kteří se zmocnili celého světa, museli by, kdyby chtěli být spravedliví, to jest, kdyby obnovili cizí práva, vrátit se do chatrčí a živořit v nouzi a bídě.“ (Cicero: De re publica III, 21 – česky s. 131)

    Koncepce přirozených lidských práv se začala šířit v podstatě až v 18. století vlivem americké a francouzské revoluce, které byly iniciovány ze značné části svobodnými zednáři. A právě zednářské ideologii koncepce všeobecných lidských práv odpovídá. Zednáři se při tvorbě této scestné koncepce evidentně inspirovali v díle filosofa Johna Locka, avšak Locke byl přesto ještě na hony vzdálen tomu, aby jeho koncepce přirozeného práva umožňovala toleranci kdejakého zla. Ve svém slavném Dopisu o toleranci z r. 1689 odmítá tolerovat jednak netolerantní katholickou církev, jednak atheisty, o nichž napsal: „Konečně ti, kteří popírají existenci Boha, nemají být tolerováni vůbec. Sliby, úmluvy a přísahy, jimiž je lidská společnost vázána, nejsou pro atheisty závazné a svaté; když odstraníte Boha, třeba jen v myšlenkách, vše se rozpadne. Dále pak člověk, který svým atheismem veškeré náboženství podrývá a ničí, nemůže ve jménu téhož náboženství vznášet nárok, aby sám byl tolerován.“ (John Locke: Dopis o toleranci, Brno 2000, s. 82-83). Je jen třeba podotknout, že Locke byl patrně motivován hlavně odporem proti totalitarismu katholické církve. Kdyby neexistoval katholický útlak jinověrců, možná by žádná ideologie všeobecných lidských práv vůbec nevznikla. Lze tedy konstatovat, že ideologie všeobecných lidských práv má původ ve zdeformovaném křesťanském učení. V jiných náboženských tradicích bychom zárodky koncepce všeobecných lidských práv zřejmě hledali marně.

    Největším paradoxem pak je, že dnes se ideologiie lidských práv dovolávají hlavně atheisté, když chtějí prosadit v jejím jménu nějakou další svou zvrhlost, ačkoli příroda, nad níž žádnou vyšší moc neuznávají, žádná práva nezná. Tzv. právo silnějšího, s nímž se v přírodě setkáváme, totiž žádným právem není. Je to čiré bezpráví, proti němuž si právě lidské společnosti vytvořily právní systémy, aby toto bezpráví eliminovaly.

    Takže pokud západní civilizace ze svých základních právních ustanovení neodstraní ideologii všeobecných lidských práv (nikoli koncepci práv občanských), bude nutně pokračovat ve své postupné sebevraždě…

    Odpověď
  3. V Africe a na Blízkém východě dochází kle změnám- vysychá to tam a hroutí se zemědělství. Skokově zdražují potraviny. To je výrazný faktor nárůstu extrémizmu a imigrace. Každé řešení imigrace do Evropy by mělo toto zohlednit.
    Nejde rozhodně jen o náboženský nebo politický problém.
    Kdysi jsem cítil trnutí, když mi lidé ze západu říkali, jak jsou češi skvělí, že nedošlo k občanské válce a zabíjení při rozchodu federace…Přišli mi totálně mimo…Neuměl jsem si představit, že by jako nějaký čech vzal pušku a šel střílet Slováky, aby tu oblast s Tatrami nějak udržel ve federaci… (myslím mimochodem, že hlavním důvodem bylo jejich hluboké přesvědčení, že Československo patří do Jugoslávie…Vícekrát mi na západě na mé díky za pomoc při orientaci lidé odpovídali, že když jsem z československa, až přijedou oni do Jugoslávie, oplatím jim to já…),
    Stejný pocit totálního míjení a neuvěřitelného úžasu zažívám občas při četbě autorových článků… hrozící občanská válka na západě…konec evropské civilizace…a pod.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář