Oheň značně poškodil historickou katedrálu Notre Dame v Paříži. Dárci z celého světa již přislíbili miliony korun na přestavbu středověké pamětihodnosti, jedné z nejznámějších na světě. Francouzský prezident Emmanuel Macron přirovnal katedrálu k „duší národa.“
Miliardář Bernard Arnault přislíbil dar ve výši 200 milionů eur. François-Henri Pinault, manžel hollywoodské herečky Salmy Hayek, také nabídl na obnovu 100 milionů eur, podobně nadnárodní ropná společnost Total rovněž přislíbila stejnou sumu.
Stavba katedrály byla zahájena v roce 1163 položením základního kamene za přítomnosti papeže Alexandra III. a do značné míry dokončena roku 1345, i když úpravy i nadále pokračovaly na dalších částech chrámu.
V době francouzské revoluce byla katedrála jako symbol spojován s nenáviděným královstvím a církví a bylo plánováno její zničení, ale nakonec posloužila pod vlivem osvícenectví jako ateistický chrám k oslavě lidského intelektu. Následně se využívala pro skladování jídla.
V roce 1801 vrátil Napoleon chrám do rukou katolické církve a o tři roky později se tam nechal korunovat za císaře. Sláva staré katedrály však upadala do takové míry, že se spisovatel Victor Hugo pokoušel zachránit historickou památku a napsal světoznámý román Zvoník z chrámu Matky Boží. Zájem veřejnosti po úspěšné knize spustil národní sbírku na záchranu chrámu, který byl rekonstruován.
Ačkoliv se dnes hlásí ke křesťanství kolem 46 procent lidí, praktikující katolíci tvoří pouze 6 procent francouzské populace. Většina francouzských katolíků omezuje své křesťanské aktivity na události, jako je křest, manželství, smrt a na hlavní svátky církve jako jsou Velikonoce a Vánoce.
Chrámy v dějinách církve
Ježíš se svými učedníky vykonal v „Galilei pohanů,“ mimo centrum židovského náboženství, zaměřeného na chrámovou bohoslužbu, největší zázraky. Nejznámější Kristovo „kázání na hoře“ v Matoušovi 5 až 7 proběhlo na polích, mimo židovskou synagogu. Jedno z hlavních obvinění, použité proti němu před židovskou veleradou, byl jeho výrok o chrámu, který zboří a za tři dny vystaví opět, což bylo vnímáno jako útok na centrum židovské náboženské tradice a de facto rouhání proti samotnému Bohu.
Spor o chrám vyústil také ve smrt prvního křesťanského mučedníka Štěpána. Poslední slova byla směřována proti vázanosti izraelského lidu na jeruzalemský chrám v myšlence, že to je to místo, kde přebývá Bůh:
‚Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?‘ (Skutky 7,49-50)
První křesťané byly odkázáni na veřejné prostory nebo na příbytky majetnějších křesťanů. Ve Skutcích 2,46 se uvádí venkovní část chrámu nebo ve Skutcích 12,12 dům Marie, Markovy matky. Pavel si v Efezu pronajal k vyučováni Bible prostory školy a v závěrečné kapitole Listu Římanům Pavel pozdravoval společenství věřících, kteří se setkávali v domě Akvily a Prisky. Po území Římské říše se využívaly domy, skladové prostory nebo katakomby, k pravidelnému společenství prvních křesťanů.
Situace se zásadně změnila Milánským ediktem. V roce 313 se z Římem pronásledované sekty stalo státem podporované náboženství. To vedlo k stavbám církevních budov po území celé říše. Mezi nejstarší církevní stavby na světě patří kostel Narození Páně v Betlémě. V roce 327 Helena, matka římského císaře Konstantina, označuje místo Ježíšova narození jako místo kostela. Nebo kostel Svatého hrobu v Jeruzalémě jehož cílem bylo označit místo Ježíšovy smrti a vzkříšení.
Americký teolog a publicista Jim Denilson tvrdí, že uznaní křesťanské víry Římem a stavby chrámů za účelem bohoslužeb napříč impériem znamenalo posun ve způsobu, jakým západní kultura chápala podstatu církve.
A ve svém zamyšlení k pařížské tragédii řekl, že kdybyste se křesťana v prvním století ptali, co je to kostel. Nevěděl by, jak odpovědět, a připomíná, že to byla Petrova víra v zjevení, že Ježíš je Kristus, na té víře Bůh vystavil svoji církev, kterou nepřemůžou ani brány pekla. „Oheň, který zničil dvě třetiny katedrály Notre Dame, je skutečně tragédií. Ale oheň nemůže zničit církev Ježíše Krista.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Foto: Twitter – Notre Dame
9 Komentáře
Jiří Aron
Pravdivý článek, osobně nevnímám kostel Notre Dame jako místo, které pravdivě symbolizuje křesťanství. Připomenulo mi to jeden nedávný výrok na internetu:
„Z hlediska architektury jde o velký úspěch, ale nemá žádnou duchovní hodnotu. Nikdy nebylo v jeho zdech kázáno pravé evangelium spásy skrze Krista samotného. Ani jednou nebyla v nebesích vyslyšena zbožná modlitba k soše. Ani jednou nebyl odpuštěn hřích knězem, vysluhujícím svátost, ani Kristus nevstoupil do osoby polykající hostii. Nikomu nebyl dán věčný život tím, že by patřil k tomuto náboženství. Nikdy žádná osoba nepřijala Ducha svatého tím, že by její čelo pomazal olejem biskup. Žádné nemluvně nebylo spaseno vodou vylitou z diamanty posázené křtitelnice, ani žádná duše nebyla vysvobozena z fiktivního očistce zapálenou svící nebo koupením odpustku.
A jen Bůh ví, co se zde dělo v tajnosti za zavřenými dveřmi. Nikdy to nebyl dům Boží – přestože je to velký architektonický počin a historická dominanta.
Neztraťme ze zřetele proč, pro koho a kým byla stavěna.“
Karel Krejčí
Totéž lze vztáhnout i na samotný Vatikán a poslední papeže, s jejich nábožensko/světskými „kejkli“. Náboženský Babylon je pouze jeden a je zřetelně a nezaměnitelně charakterizován v knize Zjevení.
Konečný Fr.
Požár mohl být dílem muslimů, ale také mohlo jít o pojišťovací podvod, protože katedrála je pojištěná. Uvažovat lze i o tom, že by v tom měl prsty Macron, který je pro evropany a ne pro francouze.
Petr Adamec
To jsou 3 moc ohavné výroky…věřit, že vůbec nikdo v celých dějinách stavby se zde nemodlil k Bohu je šílená blbost. Obviňování muslimů, církve z pojišťovacího podvodu a Macrona stejně.
Stydím se za to. Trochu si říkám , jestli nemá správce portálu reagovat.
Jiří Aron
Myslíte asi ten můj citát „Ani jednou nebyla v nebesích vyslyšena zbožná modlitba k soše“ ano? Tento výrok je pravdivý, viz mnohé místa v Bibli týkající se uctívání model. A neznamená to přece totéž, jako napsat, že se v tom kostele nikdo nemodlil k Bohu.
Petr Adamec
Ano, myslím mj. ten citát. Ten citát to tvrdí – zdůvodňuje tím, proč tato stavba je architektonický úspěch, ale nemá žádnou duchovní hodnotu. Pokud bych připustil, že modlitba k soše není vyslyšena, ale že se zde lidé modlí i k živému Bohu, ztrácí celý citát argumentační logiku. Citát zdůrazňuje Nikdy to nebyl dům Boží – přestože je to velký architektonický počin a historická dominanta. Neztraťme ze zřetele proč, pro koho a kým byla stavěna.“
Ani já si nemyslím, že ta stavba pravdivě symbolizuje křesťanství. Ovšem věřím, že mnoho lidí zde zažívalo a zažilo Boží blízkost a činy i přes to, že třeba v mnohém měla jejich teologie vážné nedostatky.
Na černobílém vidění světa je mnoho lživého.
Jiří Aron
Reagoval jsem na Vaši interpretaci výroku, kdy jste jej posunul někam úplně jinam: „věřit, že vůbec nikdo v celých dějinách stavby se zde nemodlil k Bohu“. Píšete o černobílém vidění světa. Já ale také věřím, že mnoho lidí může zažívat Boží blízkost a činy v jakémkoliv prostředí, prostě kdekoliv.
Myslel jsem, že se spolu shodneme na tom, „Katedrála Naše Paní“ nemá pro v Bibli věřícího křesťana duchovní hodnotu.
Vnímám to tak, že především se zde jedná o soustavné porušování 2. přikázání – nezobrazíš si Boha, jinde v Bibli se píše, že nemáme uctívat lidi ani anděly.
Když pominu tento hlavní důvod – Boží zákaz, tak vidím navíc i věci, které se dají vnímat jako přepisování důrazů Bible. Např. centrálním výjevem hlavního oltáře je socha mrtvého(!) Krista na kříži, jinde je zase centrální sousoší Piety: mrtvý Kristus leží u nohou dominující živé Marie. On nezůstal mrtvý, je vzkříšený a žije navěky. Jemu patří sláva, zatímco Marie je, coby hříšný a smrtelný člověk spasený jen a jen díky Kristově oběti.
Na jednom portálu je výjev z věčného soudu, kde Michael se Satanem (!) váží lidské duše. Ale soudit bude Bůh a soud lidí začne až poté. kdy Bůh Satana pošle navěky do ohnivého jezera, Zj. 20. Z výšky shlíží na město několik dalších soch ďáblů. Řada soch hříšných a smrtelných francouzských králů na mnoha čestných místech kostela. Lidé se mohou i zde modlit k Bohu, ale tato samotná stavba a její výzdoba k uctívání Boha nepřispívá.
Petr Adamec
Myslím, že ten citát byl extrémní – extrémně černobílý. A na něj jsem reagoval. Opakoval nikdy, nikomu, ani jednou, žádnou a spojoval to s touto konkrétní stavbou. Jsem biblicky věřící křesťan a pro mne tato stavba jistou duchovní hodnotu má. Protože na tomto místě, podle mne, mnoho lidí zažilo Boží promluvení. Sám jsem zde nebyl. V mnoha jiných katedrálách jsem byl. Jistě, třeba takových lidí nebylo mnoho, jistě, třeba ta výzdoba evangelikála uráží a ruší ho při modlitbě. Jistě, třeba ta výzdoba je matoucí a některé její části mohou urážet. Ovšem absolutní hodnocení žádnou duchovní hodnotu, nikdy nezaznělo evangelium je hloupé a opravdu s ním nesouhlasím. Byl autor výroku po celou dobu v chrámu a mohl posoudit, že zde za 900 let nezaznělo nikdy evangelium? Ani při čtení z evangelií? Je to jeho evangelium ten vzor čistoty a každé jiné evangelium třeba přimíšené o nesprávné důrazy je zcela bez duchovní hodnoty a lživé? Je zde evangelium posledních 100 let a nebo jen od Luthera a dříve lidé nic takového neslyšeli? To je pyšný a hloupý výrok a hodnocení. Psát takto extrémní výroky jako reakci na požár katedrály mi připadá asi jako když někomu umře dítě a vy byste napsal, že je fajn, že umřel další hříšník a ať se smaží v pekle. Tedy jako naprosto necitlivé a zraňující vůči lidem, kteří k té stavbě měli nějaký vztah – daný třeba tím, že zde zažili nějakou hezkou chvilku při modlitbě.
Jiří Aron
Vnímám, že to nepochopení výroku o modlitbě k sochám jsme si už vysvětlili a jsem za to vděčný.
Ve Vaší poslední odpovědi ale vnímám další nepochopení. Nejde přece o to urážet lidi, kteří měli k té stavbě vztah, ani se z toho neštěstí radovat. Je to nádherná stavba a stala se velká škoda.
Ten výrok byl o něčem jiném, než o rozsuzování toho, kde lidé mohou zažít hezké chvíle při modlitbě a kde už ne.
Chtěl nám připomenout, že v tom kostele se nekázalo pravé evangelium, nebyla tam vyslyšena modlitba k soše, nebyl tam odpuštěn hřích knězem, nikdo tam nebyl spasen křtem samotným či hostií, zapálenou svící, odpustkem, ani příslušností k řk náboženství.
Výrok netvrdí, že se v tom kostele nečtou při mších úryvky z evangelií, ale že se tam nikdy nekázalo „pravé evangelium spásy skrze Krista samotného“. Jako bývalý ř. katolík s dlouhodobou a aktivní docházkou Vám mohu potvrdit, že takové kázání se v našich řk kostelích nevyskytovalo vůbec a věřím, že ani Notre Dame nebyl v tomto směru výjimka.
Toto evangelium zde není jen od Luthera, ale je zjeveno od Boha, Krista a od proroků a apoštolů, kteří o něm napsali do Bible.
Možná místo veřejné diskuse bychom si mohli odděleně napsat emailem o tom, jak je „pravé evangelium spásy skrze Krista samotného“ popsáno v Písmu a proč a v čem se liší od řk pojetí zbožnosti.